8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Jednou odpoledne se u nás na plotě objevila šedá kočička. Jakmile jsem vyšla ven, hned za mnou přiběhla. Donesla jsem jí jídlo. Všechno snědla a drala se dovnitř. Vůbec se nebála a chovala se, jakoby byla od narození naše. Než jsem se rozkoukala, stála nahoře v prvním patře v kuchyni u lednice a dožadovala se něčeho dobrého. Vyndali jsme jí párek. Sehnula jsem se, že jí ho natrhám na malé kousky, ale chňapla ho celý, utekla s ním do obýváku a během chvilky ho snědla.
Čičina k nám začala chodit pravidelně každý den. Dali jsme jí jméno Káťa. Jakmile jsme se vrátili domů, čekala u dveří a hned šla dovnitř. Ven jsme jí dávali vždy až na noc. Svůj čas doma si prodlužovala co nejdéle to šlo. Dokonce se naučila, že jsme jí pustili ven, ona si sedla na balkoně za dveře a nepřetržitě mňoukala, dokud jsme jí nepustili zpět dovnitř. Dostala trojúhelníček sýra a pak teprve pokorně odešla. Když jsme jí ale dali sýr ještě před tím, než jsme jí poslali ven, stejně si ještě jeden vymňoukala.
Spoustu dní k nám Káťa chodívala pravidelně každý den a večer se jí nikdy nechtělo ven. Ale najednou jednoho dne odešla úplně dobrovolně, další den šla zase sama od sebe a dokonce i dříve než byla zvyklá. Každý den 
odcházela stále dříve a dříve. Za nějaký čas už přicházela jenom na chviličku a hned zase odešla. Bylo to jakoby se s námi pomalu loučila. Jednoho dne se přišla jenom ukázat a od té doby jsme ji už nikdy neviděli.
A ještě jedna zvláštnost: V době, kdy k nám chodila jsme ještě neměli digitální fotoaparát. Snažila jsem se Káťu mnohokrát vyfotit, ale vždy jakmile jsem zmáčkla spoušť stačila utéct a když náhodou zůstala, nikdy se fotka nepodařila vyvolat. Až v době, kdy k nám přestala chodit, jsme dali vyvolat starší film. Konečně se to povedlo a z těch mnoha pokusů máme jednu jedinou fotku.
Autor: Cicoun
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
