O třech zlatých rybkách

Dřív než začnu povídat o těch zlatých, povím vám ještě o třech pestrobarevných. Jak už to tak v životě spousty dětí bývá, a moje dcerka není výjimka, jednoho dne se jí v malém dětském mozečku uhnízdilo přání mít doma rybičky. A já, coby matka tolerující rozmary svých dětí, na její žadonění, přistoupila k všeobecně známému "myšlenka je matka činů".

 

Do Zooproduktu to nebylo tak daleko a co bych pro ta kukadla neudělala?! Bez jakéhokoliv předchozího sběru informací si prostě naše sluníčko odnášelo domů v igelitovém sáčku dvě malé rybky, dodnes neznámého mi druhu. A kam jinam s nimi než do nádobky, kterou každý z nás tak dobře zná, čtyřlitrové láhve od okurků.

 

Na dvorku se posbíralo pár šutříčků, nějaká ta mušlička se taky doma najde a o umělé kytky nebývá nouze. V jakémsi kelímku bez označení čehokoliv jsme si také přinesly papku pro ta naše rybátka. Je mi jasné, že lidem, kteří o rybkách a jejich chovu něco vědí, se už pár řádků ježí srst a teče voda ze zubů, ale co naděláte? Takový už je život!!!..... A jak pohádka pokračuje? Inu, pro někoho smutně a pro jiného vesele. Nyní bych chtěla slušně požádat zaryté puritány, aby laskavě několik řádků přeskočili ne-li raději ukončili četbu. Děkuji. Byli jste varováni. Tak jakže to bylo dál????????????

 

Rybičkám, zdálo se, nic nechybělo. Dostávaly jednou za čas nějaké to papáníčko a docela vesele si žily v té své láhvi od okurek (možná znojemských, to ale nevím přesně ). A jak to tak bývá, voda se kalila a kalila až jednoho dne jsem dospěla k rozhodnutí, že se musí nutně vyměnit. Vzala jsem staré sítko, rybátka přelovila do menší lahvičky a větší láhev pečlivě vyčistila a všechny kamínky vydrhla, aby tam zase bylo čisto, napustila vodu a rybky do ní vrátila.

 

Přišlo ráno a dcerka kouká a i přes nízký věk do dvou počítat umí, ale rybka ve vodě byla toliko jednoho kusu. Kam se poděla ta druhá se lze jen dohadovat, snad při přelévání z láhve do láhve v kuchyňském dřezu odplavala někam ...do moře??? I nezbylo nebohé matce nic jiného než-li sáhnouti do šrajtofle a třetí rybičku koupiti. Ani zde nemohu doporučit četbu slabším náturám. Celý cyklus se opakoval...krmení, čištění a ouvej!!!!!

 

Napadlo by možná vola, ale nikoliv mě, že voda z vodovodu nebude to pravé ořechové. Pokud někdo z vás bude někdy nucen usmrtit rybičku, mám tu zaručenou metodu-vpusťte ji do ledové vody, uvidíte, jak rychlý to vezme konec. A tady pomalu první pohádka končí. V láhvi nám zůstala jen ta jedna jediná, která byla odolná všem nástrahám nevědomí a žila si svůj živůtek dál. Jak to s ní nakonec skončilo, to vážně nevím. I s dcerkou jsem se odstěhovala a rybičku tam panu domácímu nechala.

 

A teď tedy o těch TŘECH ZLATÝCH. Když už jsem se s dcerkou zabydlela v novém bytě, začalo nám scházet kousek té živé přírody, na kterou jsme byly zvyklé. Proto opět došlo na dlouhé hovory, komu že to poskytneme u nás doma útočiště. A znovu se tu objevila vzpomínka na chov rybiček a přání se s tím tentokrát poprat lépe a ukázat, že opravdu zvládnu péči o malé plaváčky.

 

Zašly jsme do prodejny se zvířátky a po velké poradě se starší paní prodavačkou jsme si domů odnášely devítilitrové akvárium, jednu rostlinku, pytlíček kamínků a tři zlaté rybičky. Byla jsem ujištěna, že filtrace netřeba, protože závojnatky se nadechnou nad hladinou. Jaké bylo moje překvapení, když po 24 hodinách byli Agáta, Matylda a Hugo jako přikovaní s tlamičkama nad hladinou a neteční až se chtělo plakat.

 

Achich, achich, copak jsem to zase provedla? Hned mi bylo jasné, že tady něco neštymuje a že jsem se určitě nechala napálit. Okamžitě jsem se vydala do nejbližší prodejny pro akvaristy a tam se dozvěděla celou krutou pravdu. Akvárium je příliš malé a rybátka mají málo kyslíku. Následovala koupě filtříčku jako první pomoc pro ta naše nebožátka. Instalaci jsem zvládla hravě a pak už jsem se jen koukala na učiněný rybí cirkus. Závojnatky se po spuštění nejdřív polekaly, ale jak zjistily, oč kráčí, tak začalo to pravé RODEO. Připlouvaly k filtříčku a schválně se nechávaly proudem vody unášet a pak se zase vracely zpátky a tak pořád dokola. Očividně se nemohly proudu vody nabažit a pookřály . Dneska už jsou ve svém živlu.