Kocour v králíkárně

     Letní měsíce prožíváme na chatě u Jílového k velké radosti toulavých psů a koček. Moje dcera je přesvětšena, že vydává-li zvíře nějaké zvuky, musí mít nepochybně hlad.

Před časem se potuloval v blízkosti naší zahrady krásný mourovatý macek. V touze po kočičí nevěstě vydával táhlé žalostné zvuky. Dcera ho zahrnula veškerou dostupnou potravou, avšak macek neměl na jídlo ani pomyšlení. Rozhodla se, že ho chytí, ale běda! Kocour se při prvním vztažení ruky vymrštil jako na pérech a zaťal jí drápky hluboko do ruky. Zanechal krvácející rány a utekl. Plačící Ivanka přiběhla domů a po patřičném kázání, že nemá sahat na cizí zvířátka, rozhodla rodinná rada, že je třeba lékařské pomoci. Pan doktor ruku ošetřil a žádal od nás veterinární zprávu, že je kočka zdravá. A tak to začalo.

     Převážná část sousedů nám pomáhala lovit nešťastného kocoura. Nakonec tyto přebory vyhrál můj manžel s pytlem od brambor. Rodina se nacpala do chátrající škodovky a ujížděla do Říčan. Zvěrolékař nás částečně uklidnil, že kocour nejeví známky vztekliny, ale řekl, že je třeba vyšetření za týden opakovat. Co teď? Manžel vyrobil velkou bednu, podobající se králíkárně, a do té jsme kocourka umístili. Po týdnu se opakovalo vyšetření s tím, že za 3 týdny musíme přijít ještě jednou. Kocour řval v kleci ještě 3 týdny a rodina mu snášela, co mohla. Jeho pružná postava se nejdříve zaoblovala, ale postupem času jsem měla obavy, že se díky neustálému přecpávání a nedostatku pohybu zformuje do tvaru svého vězení.

     Konečně nadešel den kdy naše i kočičí utrpení mělo skončit. Nahrnuli jsme se do ordinace a převzali potvrzení, že je macek v pořádku. Po příjezdu do chaty jsme macka Mikyho slavnostně vypustili, domnívaje se, že vystřelí jako raketa. Překvapeně jsme zírali, když si to zamířil rovnou do chaty. Když jsme ho oknem vyhodili, vrátil se dveřmi zpátky a naopak. Za nic na světě se nechtěl vzdát plných misek. Prožil s námi ještě 2 dny k velkému zděšení našeho psa, jehož si obzvláště oblíbil. Neustále ho pronásledoval a otíral si o něj kožíšek. Náš Puňta při tom zaujímal pozici zdřevěnělého zvířete s vyděšeným pohledem. Dovolená nám skončila. S těžkým srdcem jsem naposled naplnila kocouří misku, další proviant dala k sousedům a zanechala macka jeho osudu.

     Po 14 dnech nám sousedka se smíchem vyprávěla, že ve vsi za lesem se ztratil kocour, přišel domů za pět týdnů a byl strašně tlustej. Tak macek našel cestu do svého pravého domova.

Autor: jajipo

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10