Můj miláček

Před třinácti lety jsme si poprvé koupili psa a to kvůli dceři, která milovala zvířátka. Střední pudl apricot dostal jméno Alan. Byl to úžasný, inteligentní pes. Odmalička jsem ho všude nosila, byl závislý na mojí mamce, která byla již v důchodu a od rána mu dělala společnost.

Skonal mně v náruči, když jsem ho hladila, byl nemocný. Celá rodina jsme plakali a já jsem říkala, už nikdy nechci psa do baráku. Po měsíci nám otrnulo a jeli jsme do Prahy na inzerát. Tentokrát jsme zvolili trpasličího pudlíčka stejné barvy i jména. Měl 1,20 kg, když jsme ho přivezli domů. Máme ho třetí rok, lepšího psa jsme ještě neměli. Všichni ho milujeme a on nám odplácí stejnou láskou. Je pro mě jako mimino. Večer jezdím z práce pozdě, už čeká nedočkavě venku. Odhodím tašky a už ho beru do náruče. Olizuje mě, mazlí se. Je to nejlepší a nejvěrnější přítel člověka. Všemu rozumí, je to prostě inteligentní pes.

Doporučuji ho všem, kdo mají rádi zvířátka a mají malé děti. Se svou srstí neudělá nikde nepořádek, nepouští totiž chlupy. Pouze jednou za 3 měsíce vyžaduje stříhání u odborníka.

Autor: Chytrolín

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10