Hřeje mne sedm kožíšků

Je fakt, že ty kožichy mám většinou na sobě, když sedím u krbu, kde krásně plápolají plamínky ohně já si chci konečně něco přečíst. Našim kožešinkovým miláčkům nestačí jen teplo krbu, ale chtějí i to moje. A mně je velmi příjemné to jejich. Ano, jak zjistili mnozí lékaři a hlavně psychologové, život se zvířátky zlepšuje tělesný a psychický stav člověka.    

Jakmile si mě naši 'kožušňáci' vyberou jako vhodný objekt svého odpočinku zvýší se mi okamžitě sebevědomí. Dopadá to tak, že když už jsem si dovolila zasednout jejich  křesílko, skočí mi do klína, hřejí se mi na prsou, na ramenou i za krkem. Kde to jen trochu jde, tam se nadšeně uvelebí. Pokud mám nohy v patřičné výšce, aby měli přehled o dění v místnosti, leží mi i u nohou. Kočičí svět mi leží u nohou a projevuje svou náklonnost. Nebo naopak? Naše vzájemné sympatie jsou jasně oboustranné. Mazlení se s tolika živými, teplými a voňavými kožíšky mi přináší velkou radost a úžasné teplo po těle i duši.      

Chci to našim mazlíčkům oplatit, tak odkládám naplánované čtení a poslouchám jejich spokojené vrnění. Je čas se na chvíli zastavit a užívat si svých pestrobarevných kožuchů. Dříve jsem měla pocit, že musím pořád něco dělat, že nemohu jen tak sedět a nechat se  unášet svými myšlenkami. S kočkami na klíně cítím i určitou odpovědnost. Nesmím zklamat především starého černého kocoura, který už má svoje vrtochy a když si vybere místo na mém klíně, je to pro mě velká pocta a on mi to dává patřičně najevo. Koťata nebo ty mladší zástupci chlupaté části naší domácnosti jsou v mém náručí co chvíli, ale kocour Alex si pečlivě vybírá okamžik, který mu nejlépe vyhovuje. Vždy musí být 'po jeho' a já to už řadu let respektuji. Pohodlně si sedím a přemýšlím.

V krbu dohořívá, budu muset přiložit. Tím, na mém těle odpočívající kočičí sestavu rozhodím, o to víc si tyto chvilky pohody vychutnávám. Krásné nedělní odpoledne v příjemné společnosti a vida.... mám o čem psát. O krásné přítulnosti kočičích šelem, o jejich teple, spokojenosti, vyrovnanosti.  Tyhle všechny jejich úžasné vlastnosti mě na nich fascinují. Pokud jsou spokojeni, nehledají stále něco lepšího jako my věčně reptající lidé.                   

Připomíná mi to paradox mého prvního manželství. Můj první manžel i v dobách lásky, pohody, určité hojnosti a klidu v našem manželství pořád hledal něco lepšího. Kdyby šlo o tvůrčí hledání, tak budiž, to bych ho určitě podporovala i hledala s ním. Jeho hledání mělo nakonec podobu milenky, aby vzápětí zjistil, že ani to není to pravé ořechové a tak se v tom pořád plácal /jako mnozí z nás/ stále dokola.  Kočky jsou fantastické a úžasné osobnosti, ale přesto věrné. Vím, že žádná z nich mi neuteče a pokud z nějakého, pro ni určitě důležitého, důvodu na pár dní zmizí, ráda se u svých páníčků zase objeví. Ví, kde má domov! Vzájemně se obšťastňujeme, zpříjemňujeme si život.

My lidé je zcela určitě potřebujeme mnohem víc než oni nás a kočky ve vší skromnosti nám to nedávají najevo. Kočičí šelmičky i samozřejmě všechna ostatní domácí zvířátka, co lidé pro své potěšení chovají nám dodávají spoustu sebevědomí, radosti, klidu i humoru v našich uspěchaných a mnohdy upachtěných a smutných lidských životech.     

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10