Naše koťátko

Bylo nebylo, jednoho dne přijela babička s dědou a přivezli něco malinkého, co stěží mňoukalo, spíše bych řekla, že pískalo.

Po nadzvednutí příklopky na košíčku jsme spatřili malinkého kocourka, takového bílo-mourovatého. To bylo jásotu a křiku, že máme zase kočičku, neb náš starý černý kocourek - Mikeš jednu studenou jarní sobotu odešel pro nás neznámo kam a už se nevrátil. Tedy budu doufat a doufám, že žije u nějakých hodných lidí a že jedno z těch několika zajetých černých kočičích tělíček u cesty nebyl náš Mikeš. Ani jsem se dívat nešla, určitě bych brečela a se mnou i děti.

Vzhledem k tomu, že jsme všechny kočičí věci po našem Mikešovi raději schovali, museli jsme je zase vyhledat, přeprat a protože bylo to kočičí děťátko maličké, vytáhli jsme i větší klícku, kterou jsme mu vystali tak, aby měl pohodlné a teplé ležení.
Joj, to se mu líbilo. Okamžitě si „ustlal“ po svém a odpočíval. Ale vyvstal problém se jménem. Najednou jako by došly nápady. Na žádné kočičí jméno jsme si nemohli vzpomenout, hlavně tedy na kocouří, protože naše kočička byl vlastně kocourek. Nakonec zvítězil opět Mikeš, jako památka po našem černouškovi.

A tak máme dalšího Mikeška do sbírky. Bydlí s námi a bude to asi polštářový kocourek, protože aut jezdí pořád hodně a přijít o dalšího kocourka, to už riskovat nechceme.

Své bydleníčko má v obývacím pokoji a myslím, že je spokojený. Jako každé kotě je velice hravý a nejraději si hraje spolu s našim dvouletým synkem. Dokonce za ním chodí, jako pejsek. Jsou jako nerozluční kamarádi. Tedy po pravdě, museli jsme synkovi vysvětlit, že kočička se za krk nedrží, že se s kočičkou nehází, že je to živý tvor a že ho také spoustu věcí bolí. Myslím si ale, že si zvykl jak Mikeš, tak syn.

Mikeš bude mít bezmála 3 měsíce a babička volala opět. Prý jestli nechceme černého kocourka, že se teď narodil, a že paní majitelka shání potenciální zájemce na kočičky a kocoury.

Trošku rána pod pás, protože Mikeš je přece černý kocourek, a jak by se tedy ten černoušek jmenoval, ale určitě si ho vezmeme. Aspoň bude mít Mikeš kamaráda, sice mladšího a taky doufám, že se nepoperou a že toho malého Mikeš snese. Navíc, Mikeš je synkův a dcerka pláče, že ona chce také zvířátko, tak bude mít druhého kocourka.

Jen pevně doufám, že pořekadlo, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš je pravdivé a že až si časem do zahrady pořídíme hafana, bude se mít o něj kdo postarat.



Autor: Diesonne

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10