Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Dlouhá léta jsme bydleli ve městě v paneláku. Doma jsme chovali jen andulky, psa ani kočku jsme neměli. Jakmile jsme se přestěhovali na vesnici do vlastního domu se zahradou, začala jsem vzpomínat na kočky a pejsky, které jsme vždy doma měli. Můj otec tvrdil, že k domu patří kočka. Váhala jsem, hlavně kvůli alergikům v rodině, a proto jsem k rozhodnutí pořídit si kočku nedospěla.
Tak se stalo, že si kočka, vlastně kocour, vyhlédl mě. Nejdříve nás jen navštěvoval, otíral se o nohy a loudil jídlo. Byl zanedbaný, hubený, malý, celý rezavý, jen packy a konec ocásku měl světlý jako bílá káva. Dostával mléko a byl za to vděčný. Ale nevydržela jsem a brzy jsem ho začala krmit lépe. Tak se začal stěhovat nejdříve do kuchyně a později do haly, kde spal na gauči. Neuměl ani chodit na záchod jako jiné kočky. Pořídila jsem mu bedýnku se 
stelivem, posadila ho do ní a důrazně mu domluvila. Asi mi rozuměl, protože od té doby chodil na bedýnku a v létě na záhony - nejraději čerstvě uhrabané.
A tak se kocour u nás nakonec usadil a byl náš. Přišel k nám odněkud ze sousedství, byl nedůvěřivý, velice bázlivý. Obával se hlavně mužů a větších dětí, nenechal se od nikoho pohladit, jen ode mne. I tak byl opatrný, nedal se vzít do náruče. Hladit jsem ho mohla jen po hlavě, ostatní části těla si chránil. Důvěru jsem si získávala hodně pomalu a dlouho. Stále chodí hlavně za mnou, ode mne očekává jídlo a opravdu oddaně mne miluje. To natolik, že se mnou i zahradničí. Prostě považuje za svou povinnost být mi co nejblíže a současně - jako každá kočka - požaduje svobodu a nezávislost.
Když vyjdu na zahradu, tiše se vynoří odněkud zpod keřů, broukne a jde se mnou. Dál to probíhá vždy stejně. Vyzvednu z chatičky polštář a nějaký kbelík, položím polštář na cestičku k záhonu a jdu zpátky do chatičky pro nářadí. Než se vrátím, leží už kocour připraven na polštáři a bedlivě sleduje, co dělám. Dojdu si tedy pro druhý polštář, zakleknu vedle kocoura a čistím záhon. Nesmím ovšem při pletí zasahovat kocourovi do jeho osobní zóny, to mu vadí, je schopen i seknout do ruky. Jak s prací postupuji, vzdaluji se od kocoura, a když je to víc než metr, vstane a jde za mnou. Přesunu tedy svůj i jeho polštář a pokračujeme v práci. Myslím, že nejraději má odstraňování květenství u 
azalky. Každoročně bohatě kvete a tak je s ní po odkvětu hodně práce. Sedím při tom na židličce a trvá mi to hodiny. Oba tak setrváváme na svých místech bez stěhování, on si přitom i pospí a velice mu to vyhovuje.
Navečer pak se mnou zalévá, co je potřeba, radostně při tom lítá okolo mne, vyskakuje zpod keřů nebo za stromky a při tom vyhazuje zadeček do strany a do výšky. Dává najevo radost a spokojenost. Velice dobře si po těch letech rozumíme. Je-li spokojen, pochvalně broukne, ale jinak toho moc nenamluví.
Jeden rok se stalo, že byl podezřelý z ničení kosatců a pivoněk. Celá rodina na něj hubovala, jen já jsem byla přesvědčená, že to není on, kdo noc co noc na jaře rozláme kosatce a později i kvetoucí pivoňky. Následující jaro jsem podnikla opatření u kosatců pomocí ohnutých drátů a pivoňky jsem ohradila vysokým plůtkem tak, aby se do nich nedalo skákat. Kytky jsem trochu ochránila, ale za to byla do rána zcela zničena krásná rebarbora. Stále jsem nevěřila, že kytky ničí náš kocour. Měla jsem pravdu. Třetí rok se to již neopakovalo a já si uvědomila, že už nevídám za plotem vysokou bílou siamku, kterou jsem dříve často zahlédla. Kocour byl rehabilitován, mám ho ráda a on mne miluje opravdu bezmezně. Odměňuji ho za to alespoň tím, že ho nechám vyskočit na klín pokaždé, když si sednu. V létě, když sedáváme na zahradě, je to docela příjemné, ale v zimě, doma u televize je to namáhavé, obzvlášt, když si udělá pohodlí a natáhne se, rozvalí a spí. Je to dneska totiž pořádný kus kocoura, žádný drobeček.
Co se dá dělat, láska je láska.
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
.
