Kocour Macek

Jednoho dne jsem si usmyslela, že upeču rodině nějakou chutnou a dobrou buchtu. Listovala jsem stránkami a našla svůj nejoblíbenější recept - což je i dodnes borůvková buchta.

Borůvky jsem měla sesbírané a zavařené ve sklenicích. Suroviny jsem měla také. Po chvilce připravování buchty jsem ji mohla dát do trouby. Trvalo to jen kratičkou chvilku a já si na zahradě s rodinou již pochutnávala na chutném moučníku.

Všichni mi ji chválili - jak je dobrá a tak podobně. Po chvilce jezení a mluvení mé rodiny, jsme se chtěli dívat na film. Mé neteři jsem dala za úkol, aby buchtu uklidila a potom, že se může jít dívat na televizi s námi.

Po pěti minutách přišla a vysvětlovala, že když přišla na zahradu, buchta tam sice byla, ale s rozbitým talířkem na zemi - na trávě. Všichni jsme byli zvědavi, kdo to byl a tak jsme se znovu vydali na zahradu. Najednou se něco pohlo v trávě - a co to tam je?

Sousedův kocour!! Sousedův tlustý kocour Macek si hltavě pochutnával na mé borůvkové mňamce, kterou jsem pracně pekla pro návštěvu rodiny. Byla jsem naštvaná a kocoura vyhnala.

Nezbylo mi nic jiného, než zajít do obchodu pro nějaké oplatky, aby jsem měla co nabídnout. Dodnes se tomu směji - a kocour Macek, když mě zahlédne, rychle radši zmizí do nejbližšího keře.