Ztracené kočky

Vyrostla jsem a dodnes žiji na malé vesnici. Bydlela jsem v rodinném domě s velkou zahradou. Vždycky jsme chovali mnoho zvířat, babička měla slepice, králíky, dokonce i prase. Ale součástí naší zahrady byly vždy kočky. Měli jsme velký seník a tam bydlely.

S kočkami byla vždycky sranda a tak nějak veseleji, kočky k naší zahradě vždy patřily a nikdo si nedovedl představit, že by se v létě nějaká ta kočka neslunila na zahradě. Za nějaký čas se v naší vesnici začalo stavět. Nové domky rostly jako houby po dešti a za naším domem se zahradou jich vyrostlo hned několik.

Sice každému vadila stavba kde se prášilo a bylo hlučno, doma jsme měli neustále nános písku, který roznášel vítr, ale to samozřejmě k stavbě patří a tak jsme se těšili až budou domy hotové a bude zase klid. Když vše okolo stavby domů skončilo, na chvíli jsme si oddechli. Ovšem lidé, kteří tyto domy vlastní, nejsou příliš ohleduplní ke svým sousedům a nějaký noční klid nebo něco podobného jim nic neříká. Po nocích se tam konaly nejrůznější akce, ve dne se tam proháněly a dodnes, i když jsou stavby dávno hotovy, se tam prohánějí stavební stroje, protože tam vyrostl sklad stavebního materiálu. Na to vše si občané vesnice zvykli, nic jiného nikomu ani nezbývalo, protože jak už to bývá, když se člověk ozve, nemá to smysl a naopak situace by se ještě zhoršila. Pak se u nás za plotem ocitlo několik psů, nějaká bojová plemena. A pak to začlo. Jednoho dne se na večer nevrátila jedna z našich koček. Třeba přijde později, říkali jsme si, ale kočka se nikdy nevrátila. Byla už stará, a tak jsme si říkali, že zřejmě někde zemřela.

Co nás ale překvapilo bylo, když nám soused říkal, že se mu ztratily dvě kočky, bylo nám to divné, ale mysleli jsme jen, že je to souhra náhod. Za několik dní jsme mluvili s dalším sousedem a tomu se také ztratila kočka. Bylo to opravdu divné, ano, kočka se občas ztratí, ale tolik koček během několika týdnů? Pár dnů na to se nám domů nevrátila ani druhá naše kočka. Byli jsme z toho smutní, ale báli jsme se pořídit si novou kočku, aby nám opět nezmizela. Jednou jsem šla na procházku, a to, co jsem viděla, mne opravdu šokovalo, psi našich sousedů měli na zahradě kočku a to, co s ní dělali, to bylo opravdu strašné, bylo mi z toho špatně, ale nemohla jsem zakročit.

Co byl vrchol bylo, když jsem viděla jednoho z majitelů těchto psů, jak se na to, co jeho mazlíčci provádějí, ještě dívá, hrůzou mi z toho běhal mráz po zádech. Dodnes jsem z toho špatná. Ti psi za to samozřejmě nemůžou, ale co to je za člověka, když se na to může dívat místo toho, aby zakročil? V tu chvíli bylo jasné, kde skončily všechny ztracené kočky. I když je to hrozné, ti psi za to zkrátka nemůžou a nemá smysl je odsuzovat a konec konců nelze nakázat kočce, aby tam nechodila, ale je smutné, že po tolika letech, co měl vždy každý na zahradě kočku, jsou teď zahrady prázdné a každý kdo kočku chce mít, musí ji mít jen doma a chodit s ní ven na vodítku, volnost u nás totiž znamená smrt.

-čtenářka-

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10