Náš život s želvičkou

Je to už několik let zpět jsem přemýšlela, jaký dárek synovi pod stromeček pořídit. Chtěla jsem mu samozřejmě udělat radost, hlavně i překvapit a vymyslet něco, co by vůbec nečekal.

Napadlo mě, že překvapení by bylo, kdyby jsem pro něj sehnala suchozemskou želvu.

Vypravila jsem se do Zverimexu a měla jsem štěstí. Právě dostali mláďata želvy vroubené.

Jednu maličkou želvičku jsem vybrala a už jsem se těšila, jak ji syn pod stromečkem objeví, co na ni bude říkat.

Vypadala spíše, jako přívěšek na klíče, jak byla malinká.

Syn měl pod stromečkem velikou radost ze svého živého dárku, ostatní balíčky už ho nezajímaly.

Je to už několik let, co se u nás želvička zabydlela. Dnes je velmi krotká, chodí si volně po bytě a vůbec se ničeho nebojí. Ze všeho nejraději má hlávkový salát.

V synovi to probudilo jistou dávku zodpovědnosti. Musí se postarat o čerstvou potravu. Ale hlavně to v něm pozvedlo cit a lásku ke zvířátkům. Vlastně ke všem živým tvorům.

Jsem moc ráda, že jsem vymyslela právě takový dárek. 

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10