Hrdina

Tento příběh se opravdu stal mojí tetě a věřte, že to opravdu nebyla legrace. Moje teta měla krásného psa, byl to husky a jmenoval se Alan. Teď už se na nás dívá z psího nebe, ale tenkrát to byl pes v plné síle, dobře živený a opečovávaný.

Husky potřebuje hodně pohybu a tak teta s Alánkem chodila ven ráno, v poledne i večer na dlouhé procházky, v zimě, v létě, za každého počasí. Když byli venku brzo ráno a v lesoparku nebyly děti, pustila teta Alánka, aby se vyběhal, a to ho pak třeba půl hodiny neviděla.

Jednou v zimě pustila brzo ráno Alana a on jako vždy odběhl. Najednou teta uslyšela za sebou kroky, ucítila něčí dech a na krku něco studeného. Chlap jako hora jí přiložil ke krku nůž, požadoval peníze, šperky, mobil. Teta na vycházky se psem peníze nenosila, takže měla jen snubní prsten a mobil. Dostala strach, že se to bude násilníkovi zdát málo.

V duchu se loučila se životem, pes pryč a nikde nikdo. V zoufalství zašeptala: "Alane"" V tu chvíli ucítila náraz. Chlap zařval, protože v ten okamžik ležel na zemi a na prsou mu stál Alan s vyceněnými zuby a hrozivě chrčel. Takhle teta svého miláčka ještě nikdy neviděla. Teď už nebyl problém mobilem zavolat policii.

Všichni chválili Alánka, ten násilník byl již dlouho hledaný, ohrožoval v parku ženy a policii stále unikal. Pes, kterého jindy panička dlouho volala k návratu domů, byl to rošťák a někdy i trochu zlobil a neposlouchal, ucítil nebezpečí a neváhal svou paní zachránit. Alánek dostal pochvalu od policie, ale největší radost měl z obrovské kosti a věnce buřtů.

Autor: Martinnatr

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10