Psi mého života

O prvním pejskovi, kterého jsem si pořídila jako malá holka, jsem vám vyprávěla nedávno. Teď bych vám chtěla povyprávět o našich dvou psech, které jsme si pořídili za mého manželství.

První pejsek se k nám dostal náhodou. Byl to nalezenec, tulák, kterého ještě s jedním pejskem asi někdo vyhodil. Pravidelně přicházeli do zaměstnání, kde tenkrát manžel pracoval. Manžel mi o nich řekl, tak jsme se jednou navečer sebrali a jel mi pejsky ukázat.

Pejsci se mi líbili, jeden byl pes, druhý fenka. Fenka se mi sice líbila víc, ale jelikož jsme fenku nechtěli, rozhodli jsme se pro pejska. Pejsky jsme odvezli oba, jednoho jsme dali příbuzným a druhý našel domov u nás. Děti si ho pojmenovaly Rex. Když jsme si ho pořizovali, byly mu asi čtyři měsíce. S dětmi se ihned skamarádil, lumpačily s ním po dvoře, honily se, děti i pejsek měli o zábavu postaráno. Bohužel měl Rex i jednu zápornou stránku. Jelikož byl zvyklý se toulat, jak se objevila sebemenší příležitost, vzal zkrátka do zaječích. Vždycky se ale ještě ten den vrátil. Jednoho dne navečer, když už byla tma, ale za mnou manžel přišel s tím, že Rex leží bezvládně u silnice. Pravděpodobně ho srazilo auto.

Popravdě musím říct, že jsem to očekávala vzhledem k četnosti útěků dřív, ale teď nastal okamžik vysvětlit dětem, proč Rex není doma. S manželem jsme jim řekli, že Rex zase utekl a asi zapomněl cestu zpět. Ale že ho určitě nějací lidé najdou jako tehdy my a vezmou si ho k sobě domů a bude mu u nich dobře. Děti tehdy vysvětlení jakž takž přijaly, i když jim bylo ztráty Rexe moc líto.

Za několik měsíců později jsme vyrazili podívat se na trhy, chtěli jsme nakoupit nějaké květiny na zahradu. A s čím jsme neodjížděli?! Jak jsme procházeli trh, byla tam mimo květin a jiného zboží a zvířectva i spousta štěňátek. Byla roztomilá (ostatně tak, jak štěňátka dokážou být), tak jsme si jednoho pejska vyhlédli a koupili.

Děti měly obrovskou radost, protože měly úplně malé štěňátko, černý váleček, který zpočátku většinu dne prospal nebo jedl. Bylo léto, takže s ním mohly trávit spoustu času venku. A hlavně bylo dobře, že byl ještě maličký, po chvilkách jsme ho učili poslušnosti, která mu nedělala problém, byl učenlivý, bezproblémový. A tak je to s ním dosud. Vyrostl z něj pejsek, který nemá chybu. Je mazlivý, hodný, přátelský k dětem a navíc výborně chytá myšky. A jeho očím nikdo neodolá. Když se na nás podívá, jsme si jistí, že by nám nikdy neublížil a že jen čeká na pomazlení. Proto doufám, že s námi bude co nejdéle, protože jsem přesvědčená, že na tak bezvadného psa už nikdy nenarazíme.

 

Autor:prvosenka