Jak nám Ben zničil polštář

Ben, jako štěně byl pejsek docela dost živý. Pokud nebyl na procházce venku, tak v bytě jen pobíhal, nás tahal za nohavice, trhal papuče a prostě stále něco vymýšlel, moc klidu s ním nebylo. Já jsem sice věděla, že když si pořizuji jezevčíka, tak si pořizuji vlastně drzého, sebevědomého a těžce ovladatelného pejska. ale právě pro tu jeho povahu jsem si vybrala právě tuhle rasu.

Tak jsem jedno sobotní dopoledne zůstala s Benem sama doma a věnovala se přípravě oběda pro rodinu. Ben byl dnes výjimečně velmi hodný. Zalezl si do pokojíčku a já si opravdu myslela, že spí, tak jsem v klidu vařila. Asi po 20 min. mi ten nezvyklý klid přišel podivný. Šla jsem se podívat, jak Ben spí... to jsem si totiž myslela. Ještě jsem šla potichoučku, aby jsem to naše psí miminko nevzbudila.

Opět chvíle překvapení a mně spadla brada. Ben nespal a věnoval se plně polštáři. Tedy, on už to polštář vůbec nebyl, já jen s údivem stála.

Molitan byl po celém pokoji, to už mi udělal i s pelíškem, kdy si to asi natrénoval.

Tak jsem začala přemýšlet, jak tu hrůzu vlastně uklidím.

Syn už se vrátil domů do pokojíku uklizeného, jen to, že mu Ben zlikvidoval oblíbený polštář ho opravdu mrzelo.

Od toho dne jsem pochopila, že našeho Beníka nemůžu nechat v pokojích bez dozoru.

Příště by to mohlo dopadnout ještě hůř.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10