Jak jsem si vyprosila štěňátko

Celý příběh pojednává o tom, jak jsem měla fenku dalmatina, jak se mi po její smrti po ní moc stýskalo a jak jsem si i přes jasné přítelovo "NE, V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ," vyprosila náplast na prázdné místečko v podobě malého puntikatého špuntíka.

Vše začalo už kdysi dávno v prosinci 1997, kdy si táta se svou tehdejší milenkou přivezl z útulku cca 1,5roční fenku dalmatina. Tehdy mi bylo 8 let. Od té chvíle se začal psát můj příběh s novým členem rodiny, od té chvíle se můj osud změnil, aniž by to kdokoli věděl. Já to teď už ale vím - bez dalmatina vedle sebe nezvládnu žít... Bez puntikatého člena rodiny je tu prostě prázdno. A tak, pár měsíců po té, co Kettynka odešla do psího nebíčka, jsem si vyprosila dalšího flekatého člena rodiny. Příběh o Kettynce se pokusím také sepsat, byla členem rodiny!

Kettynka se dožila úctyhodných patnácti let, odešla v srpnu roku 2011. I když se snažím nedávat to najevo, je mi po ní smutno, byl to skvělý pes, na kterého mám ty nejlepší vzpomínky. Byla aktivní, milá, věrná, poslušná... Doma máme momentálně fenu jezevčíka. Malé psíky moc nemusím, ale na Fifinu jsem si rychle zvykla a začala ji mít ráda - dokud jsem "s ní" nezačala i bydlet. U psů absolutně nesnáším neposlušnost, nerespektování páníčka a jeho prostoru, nerespektování zákazu, rozmazlenost a hlavně - nesnáším, když pes žebrá u stolu nebo kdekoli, kde jíme. A to nemluvím o tom, že tato pětiletá fena chodila "na záchod" do dětského pokoje na nový koberec! Především, když venku pršelo! Co by mokla, když se může vymočit a vykadit doma, že? Mé sympatie k ní klesaly čím dál tím více. Již ani nezmiňuji její zlou povahu absolutně neslučitelnou s dětmi. Zmíním jen jako takový malý příklad: v noci ležela u nás v posteli u nohou, vzbudil se náš tříletý prcek a šel k nám. Když začal lézt mezi nás do postele, byl cca metr od ní a ona po něm z ničeho nic vyjela a natrhla mu ucho! Nebylo to poprvé a ani naposledy, co po něm vyjela - a také po jiných dětech, dokonce i po klukovi, co s ní vyrůstal. A to podotýkám, že děti jí nikdy nic neudělaly! Na to si dáváme velký pozor, aby kluci v rámci her neterorizovali zvířátka. Dále Fifiny nevraživost k návštěvám je také k popukání...

Jen abychom se vrátili k neposlušnosti a nerespektování - když ji venku voláme, tak dělá, že neslyší nebo jde, jak kdyby měla co krok umřít. Nebo si prostě lehne na záda a nikam nejde! Dále leze na místa, kam nesmí - do koše s prádlem, do dětské autosedačky, do dětského pokoje, do skříně na oblečení - vzhledem k tomu, že neustále pelichá a neustále má nemocnou kůži (momentálně psí svrab), tak mi to dost vadí. A to nemluvím o tom, jak nesnáším, když se válí v posteli!!! Když ji vyhodíme, za pár minut je tam znova! Prostě je to totálně ignorantní pes, který nikoho nerespektuje! Je rozmazlená! A to mě štve... Chybí mi pes, který mi bude dělat radost...

Čím víc mě Fifina štve, tím více se mi stýská po normálním psovi. Přítelovi jsem tedy sdělila, že chci štěňátko. Do poslední chvíle zamítal, jak se dalo! Máme přece už jednoho psa, tři kočky, dva koně, dvě děti... No zkrátka v žádném případě! Neexistuje! Ukázala jsem mu i přesto pár pejsků, především mou vysněnou linii Royal Hermelin - takového pejska chci a plánuji už přes 4 roky. Poptala jsem se na pár štěňátek. Když byli k mání, tak jen pejsci a já chtěla fenečku. Plánované vrhy až někdy v únoru... I tak jsem to zkusila. Došly mi odpovědi s cenovými nabídkami od 12 tis. do 15 tis. Přítelovi se protáčely panenky a měl o důvod navíc nepolevit.

A tak jsem sháněla dál i mezi nepapírovými kousky. A nakonec jsem také našla! Cena byla naprosto krásná, taková běžná cena za "nepapíráka". Fenku jsem si okamžitě zarezervovala a už jsem jen přemýšlela, jak to oznámím drahé polovičce. A tak jsem jednou večer, když měl dobrou náladu, opět zavedla řeč na štěňátko. Nejdříve se o tom ani nechtěl bavit, ale pak mi začal říkat důvody, proč ne a to jsem věděla, že už mám vyhráno. Okamžitě totiž dokážu důvody - proč ne - změnit na argumenty, proč ano. A tak nějak jsme došli i k ceně. Vyhrkl na mě, že i kdyby jsme ho chtěli oba, tak rozhodně 15 tis. za psa nedáme! Odpověděla jsem mu na to otázkou "A kolik bys byl ochotný dát za takového psa?" Řekl mi, že maximálně 500,- Kč. To mě opravdu rozesmálo... Moje poznámka, že za 500,- Kč koupil Fifinu, která měla být kříženec krysaříka s čivavou a mezitím z ní vyrostl neforemný jezevčík, který je ještě ke všemu necharakterní a věčně nemocný a za to, co dal za veterináře, by mohl mít dalmatiny klidně i tři! Hned jsem pokračovala, že jsem našla úžasnou fenečku, která nestojí ani deset tisíc, ani pět tisíc, ale že stojí tak akorát tolik, za kolik by mi koupil nějaký vánoční dárek, který by mi ale rozhodně neudělal takovou radost. No a už to bylo doma, zeptal se mě, za kolik tedy je, jestli není nějaká "vadná" a po vychrlení všech mnou dostupných informací řekl, ať si ji tedy zarezervuju. Odpověď, že už ji zarezervovanou mám, opravdu nečekal! Pak jsem už jen běžela nadšeně ukázat fotečky :)

Jedná se o fenku dalmatina, kterou jsem si pojmenovala Magic Alexis. Narodila se 1.10.2011, tak proto má ve jméně "magic" - jako magická :) V době, kdy píšu tento článek, je jí teprve měsíc a půl, ale první nebo druhý týden v prosinci už si pro ni jedu a neskutečně moc se těším. A věřte, že ji budu vychovávat jen já, s tím už jsem přítele také seznámila. Dalšího rozmazlence rozhodně nechci!

Už se nemohu dočkat, až bude doma :)

Autor:kobylkaS