Nikita

Váš článek o napsaní článku mě zaujal. Odjakživa jsem se štítila pohladit nějaké zvířátko. Prostě mi to nešlo, celých 63 let.

Jednou, to bylo před Vánocemi,  jsme s manželem byli u dcery a za chvíli po nás přišel zeť. A pustil do obýváku malinké štěňátko.  Byla to psí holčička, přišla ke mně a podívala se svýma krásnýma očkama na mě.

Já nevím, ale od té chvíle mě okouzlíla a stala se mým miláčkem. Dnes jsme velké kamarádky a  já si neumím představit život bez ní. Mám 64 roků a když k nám příjde dcera s Nikitkou, ta po mě skáče radostí a jen se spolu mazlíme.

Manžel se nestačí divit, jak jsem se mohla tak změnit. Už se těším až bude mít štěňátko, tak mám jedno slíbené. Chodím s ní často ven. Házím jí klacky a Nikitka je mi velmi vděčná. Abych nezapomněla, je Jack Rasl teriér.       
                                 

Autor: Vlakov

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10