Lunka a Lillka

Už od dětství jsem měla pejska, ale v té době jsem ani netušila, co je to pejsek z útulku. Měla jsem pejska, kterého koupil můj bratr. Byl to ratlík čistokrevný. Měli jsme ho 12 let byl velmi, ale velmi inteligentní a když jsem už věděla, že je nejhorší myslela jsem si, že už nikdy v životě nemohu mít takového úžasného pejska jako byl on.

 

Od té doby jsem se dívala na všechny pejsky co se mu jen kousek podobné. Říkala jsem si, že když budu jednou mít pejska, kterého si budu kupovat já, tak se určitě bude podobat na mého ratlíka Bernuška. A jednoho dne jsem se seznámila s velmi příjemnou paní, která pracovala v útulku. Byla jedním slovem řečeno úžasná. Když jsem ji slyšela mluvit o útulku, který spravuje, říkala jsem si, že kdybych jednou mohla být taková, jaká je ona. Prostě osoba, která se celá oddala svému útulku. Ale když přišel čas a já jsem se rozhodla, že bych si mohla vzít již vlastního pejska zavolala jsem jí a říkala, že bych toužila si vzít pejska, ale nejlepší by bylo, kdyby se podobal na ratlíka.

 

A ona mi tehdy řekla, že akorát tam někdo přinesl fenky ratlíka a jedna z nich je hnědá. Přesně taková jako byl můj Bernuško. Bylo to úžasné, jak moc se podobala na něj. Proste nechtěla jsem věřit vlastním očím. Jakmile jsme si ji vzali, byla velmi inteligentní a učenlivá, dali jsme jí jméno Lillka, ale Lillke bylo doma smutno a už dříve jsem přemýšlela nad tím, vzít si pejsky dva. Chodili jsme po útulku skoro po celé republice, protože Lillka byla moc maličká a my máme pejsky v bytě, rozhodli jsme si vzít malého pejska. Všechno to byli převážně pejsci velcí a ty malé již rezervované. Bylo mi to moc líto, protože jsem chtěla pomoci další opuštěné dušičce. No ale nedařilo se nám.

 

Tak jsem se podívala na internetu i nabídky Prodám pejsky. Našla jsem moc zajímavý inzerát prodám ratlíka s dermální vadou. Ihned jsem tam telefonovala a ptala se zda je to ještě aktuální, paní která ji prodávala mi řekla, že na hlavičce jí nerostou chloupky. Ihned jsme se rozhodli jít pro ni, ale co mě ještě více překvapilo bylo to, kde měla pejsky jako jsou malé ratlíky, umístěny. Byli venku v koterci, ratlíci, co sotva měli srst. Hrozné a když se na mě, podívalo to čudo bez srsti, vypadalo to jako mimozemšťan.

 

Věděla jsem, že to nebude jen srst, byla celá nabobtnaná, nožičky měla do O. Proste věděla jsem, že kdyby zůstala tam, možná ani do rána nepřežije. Doma jsem zjistila, že má i dýchací problémy. Řeknu vám pravdu, v první noc jsem si myslela, že Lunka se nedožije ani rána. Bála jsem se, že se vzbudím a vedle mě bude ležet již jen malé nehybné telíčko. Na druhý den jsme s ní zaběhli k doktorovi, tedy lépe řečeno k mnoha doktorům, kteří jí dělali různá vyšetření a zjistili, že nemá v pořádku játra, že je nachlazená, ale co je hlavní, že byla rozumově v pořádku, protože při tom, jak vypadala jsme si mysleli , že může mít problémy i jiné ...

 

Doktoři nám naordinovali různé léky, které jsme jí poctivě podávali, ale hlavně komu vděčíme, že prežila, byla naše Lillka, kterou brala jako svou maminu i když je mezi nimi lze 2 měsíční rozdíl, ale v té době ji brala jako svou maminu, která jí dává teplo při spánku a která je vždy při ní. Lillka byla velká kamarádka, která jí opravdu velmi pomohla a stále při ní stála. Bylo úžasné vidět, jak se z malého škaredé kačátka stává krásavice. Po čase jak rostly, se při jedné z jejich her stal Lunke velmi nepříjemný úraz zlomila se její přední nožička. Jako kdyby toho neměla dost musela prožít i toto, ale naštěstí se z toho dostala i když trvalo to trochu déle, ale i při této nepříjemné situaci byla právě Lillka ta, co brala na ni ohled a překonala to vše díky naší Lillce. Nyní se od sebe nevědí ani pohnout a když si jdou lehnout okamžitě Lunka přijde a lehne si na Lillku na její starší sestru, protože už pochopila, že to není její mamina, ale sestra i když mnoho krát se chová jako kdyby byla ona starší, jednoduše Lillka je tak úžasná, že ji nechala aby byla ona tá co vládne v jejich úžasném vztahu.

 

Je to super dívat se na takové pejsky. Vím, někdo si asi řekne, že to nebyl pejsek z útulku, ale jedno vím, že dodnes nelituji to, že jsme si ji vzali. A v budoucnosti jsme se rozhodli vzít jen pejsky který jsou buď z útulku nebo mají nějakou tu zdravotní vadu, neboť takový pejsek nemá velkou šanci na umístění. A mnohokrát se stává, že chovatelé se jich chtějí zbavit různými způsoby. A proto se držíme názoru, že je nejlépe takové pejsky dát sterilizovat, tedy v našem případě sterilizovat a v případě pejsky kastrát.

 

Tedy pro nás bylo jasné, že obě dáme sterilizovat. Také se tak stalo ještě před tím, než se nám poskytla možnost odejít do zahraničí kvůli práci. Je pravda, že jedna z věcí, která byla při tomto rozhodování, bylo jaké jsou podmínky dovozu zvířat do této země. Protože Norsko není v EU slyšeli jsme, že to bude trochu těžší, jen jsme se báli, aby nebyla karanténa. Naštěstí začátkem roku byla tato povinnost zrušena pro zvířata dovezená ze zemí EU, ale bylo třeba ještě podstoupit očipování zvířete a také odebrat vzorek krve na vzteklinu a poslat na Veterinární ústav.

 

Samozřejmě, že všechno šlo přes našeho veterináře. Bylo to sice trochu náročnější, ale vyplatilo se, nyní žijeme nějaký ten měsíc v Norsku a jsme šťastní, že jsou tu  i naše herečky. Tak je voláme. Proto každému člověku, který odchází za prací do zahraničí odkazuju, ať se nebojí podstoupit všechna vyšetření a ať si vezmou s sebou zvířátka, protože oni neumí pochopit, proč je z jednoho dne na druhý darujete nebo odnesete do útulku.

 

Také oni mají nárok jít a žít s vámi. Pokud jste si je vzali, měli byste myslet na všechny možnosti v životě. A jedna z toho je i cesta do zahraničí. Naše dvě herečky jsou tomu živým příkladem. Jsou úžasné a my jsme vděčni, že je zde máme s sebou. Nikdy bych je za nic na světe nevyměnila a nikdy jsem nelitovala, že jsme jsme je s sebou vzali. Oni za to všechno stáli a vždy budou stát.