Historie šimpanzů na Rubondu
Šimpanzi nepatří mezi původní živočišné druhy ostrova Rubondo. V letech 1966 - 1969 bylo pod záštitou Frankfurtské zoologické společnosti vypuštěno na ostrov osm samců a devět samic šimpanze ve čtyřech etapách. Přestože všichni vypuštění šimpanzi pocházeli z volné přírody,

Zvířata byla vypuštěna do volné přírody bez dřívější přípravy a vzájemně se neznala. Po vypuštění byla šimpanzům poskytována doplňková strava po dobu dvou měsíců, avšak sledování jejich adaptace na nové prostředí a přežívání byla věnována jen minimální pozornost. Zhruba po roce si zvířata začala stavět na stromech hnízda a první šimpanzí mláďata narozená na Rubondu byla viděna v únoru 1968. Dva samci museli být zastřeleni, protože napadali místní obyvatele. Od roku 1978 do roku 1984 se sledování šimpanzů na ostrově Rubondo věnovali Dr. Markus Borner a jeho manželka Monika z Frankfurtské zoologické společnosti.
V roce 1996 začala Frankfurtská zoologická společnost s habituací šimpanzů, tj. s postupným navykáním šimpanzů na přítomnost lidí, za účelem ekoturismu, ve které pokračovaly až do roku 2006 Tanzánské narodní parky (TANAPA).
Systematický výzkum populace šimpanzů v národním parku Rubondo inicioval v roce 2000 Dr. Huffman z Primate Research Institute Kyotské univerzity v Japonsku, který se dodnes spolu s vědci z USA, České republiky a Tanzánie na výzkumu aktivně podílí a projekt na Rubondu institucionálně a vědecky zastřešuje.
Vědci z ČR se do dlouhodobého projektu zaměřeného na výzkum šimpanzů, nazvaného „Rubondo Island Chimpanzee Development Initiative: Integrating Research and Conservation", poprvé zapojili v roce 2003, kdy na ostrově začala pracovat Mgr. Klára J. Petrželková Ph.D. V letech 2003 a 2004 zde spolupracovala s Američankou Lizou Moscovice. Od roku 2006 do roku 2008 se Mgr. Klára J. Petrželková Ph.D. stala zodpovědnou za celkový chod výzkumu šimpanzů na Rubondu, od vědecké práce až po materiálně-technologické zabezpečení tábora.