Již několik let jezdíme pravidelně na chalupu a předloni jsme tam poprvé u mladých stromků zahlédli dva zajíce, ale jakmile nás zahlédli, prchli směrem k blízkému lesu. Ani se není čemu divit, pomalu jim všichni zabíráme a ukrajujeme z jejich přirozeného teritoria, tak kam by vlastně měli jít... Tak jsme začali přemýšlet, co s nimi, aby nám tam neokousali mladé stromky nebo něco jiného.

Nejdříve jsme chtěli mladé kmínky oplotit, ale nakonec jsme králíky i zvěř, která občas zbloudila k nám na zahradu, začali přikrmovat mrkví, jablky a dalšími dobrotami, a to se zajícům velmi rychle zalíbilo. No také je pravda, že na lepší se zvyká rychle. Po několika měsících si na nás zajíci zvykli a jejich plachost nebyla tak velká, ale i přesto byli vždy ostražití.

Loni už si vesele běhali po zahradě i v naší přítomnosti, ale pohladit se nenechali. Přemýšleli jsme, jak jim budeme říkat, ale nakonec zvítězila jména králíků z TV, a tak ač zajíci, pojmenovali jsme je Bob a Bobek.

Pamlsky, které dostávali, si velmi oblíbili a nenechali si nikdy ujít ani naše grilovací večery a kousek od nás si spokojeně polehávali v trávě a vyhřívali se na sluníčku.

Do zaječích brali jen, když se nám do auta nepozorovaně propašovala naše jezevčice Delinka a Bob s Bobkem na hrátky s ní neměli ani pomyšlení. Odvahu přihopsat zpět vždy našli, až když Delinka byla v chalupě, ale jednou se jí přeci jen povedlo z chalupy (jak někdo z nás pro něco šel) vystartovat a to pak oba předvedli běh přímo závodní, ale stihli se dostat za plot s přehledem.

Deli, když viděla, že se za nimi nedostane, tak chvíli u plotu vyčkávala (jak se jí dva potencionální kamarádi vzdalují z dohledu, alespoň doufám, že se na ně nedívala jako lovkyně), ale pak si raději za námi přišla pro pohlazení. Také jsme je několikrát načapali, jak se s námi přes francouzské okno dívali či spíše zírali na přírodovědný film nebo na nás, kdoví, ale jakmile jsme záměrně přepli televizní program na chvíli na nějakou politickou diskuzi či něco jiného podobného charakteru, byli rychle pryč (ani oni se na to nevydrželi dívat).

Když jsme po chvíli program vrátili zpět na něco o přírodě, zase přihopsali. Na tyhle dva zajíce moc ráda vzpomínám. Letos jsme je zatím ještě nezahlédli, tak doufám, že brzy přihopsají a že se jim snad nic nepřihodilo.