Nejdříve jsme chtěli mladé kmínky oplotit, ale nakonec jsme králíky i zvěř, která občas zbloudila k nám na zahradu, začali přikrmovat mrkví, jablky a dalšími dobrotami, a to se zajícům velmi rychle zalíbilo. No také je pravda, že na lepší se zvyká rychle. Po několika měsících si na nás zajíci zvykli a jejich plachost nebyla tak velká, ale i přesto byli vždy ostražití.

Pamlsky, které dostávali, si velmi oblíbili a nenechali si nikdy ujít ani naše grilovací večery a kousek od nás si spokojeně polehávali v trávě a vyhřívali se na sluníčku.
Do zaječích brali jen, když se nám do auta nepozorovaně propašovala naše jezevčice Delinka a Bob s Bobkem na hrátky s ní neměli ani pomyšlení. Odvahu přihopsat zpět vždy našli, až když Delinka byla v chalupě, ale jednou se jí přeci jen povedlo z chalupy (jak někdo z nás pro něco šel) vystartovat a to pak oba předvedli běh přímo závodní, ale stihli se dostat za plot s přehledem.

Když jsme po chvíli program vrátili zpět na něco o přírodě, zase přihopsali. Na tyhle dva zajíce moc ráda vzpomínám. Letos jsme je zatím ještě nezahlédli, tak doufám, že brzy přihopsají a že se jim snad nic nepřihodilo.
Marie K. - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz