Jednou jsem vzala dceru i děti od sestry a udělaly jsme si celodenní výlet na Lešnou. Je to velmi hezká ZOO, zámeček a plno atrakcí, takže se tam dá skutečně strávit celý den. Ovšem uhlídat tři děti, kdy jeden chce čůrat, další má žízeň a třetí chce vidět opice, to bylo docela silné kafe.
V zámku se chovali velmi ukázněně, u jídla taky, jenže pak si synovec odskočil na WC a my děvčata jsme šly pomalu, aby nás doběhl se podívat na goriláka. Jenže ouha, synovec si spletl chodníček a začal panikařit. Nakonec, když pořád nešel, jsem měla strach odejít od gorily, tak po hodině jsem to riskla, na vrátnicích jsem nahlásila, aby desetiletého kluka nepouštěli ven a šli jsme se podívat na lachtany. Jaké štěstí, že tam za námi přišel. A pak se nás již nepustil a taky jsem už nedovolila žádný rozchod.
Takže jsme se ve zdraví vrátili a věděli, že žádná další dobrodružství po ZOO již podnikat nebudeme.
Jistě další výlety jsme podnikali po hradech a zámcích i jeskyních, ale vždycky již byly děti velmi ukázněné.
Do ZOO v Lešné jsme se vrátili s vnučkami a podobné dobrodružství se již nekonalo, protože starší stále napomínala mladší, že nesmí nikam běhat, aby se neztratila, jako kdysi strýc Martin.
Chybami se člověk stále učí a tehdy mne vůbec nenapadlo, že se mi desetiletý kluk zatoulá, ještě štěstí, že došel k vrátnici a tam ho již správně nasměrovali k lachtanímu pavilonu.
Dnes se tomu zasmějeme, ale tehdy mi lehce u srdce nebylo. Je to velká zodpovědnost, nejen za vlastní dítě, natož za sestřiny.
Přeji všem samé krásné zážitky a žádné stresy a paniku.
Autor: Zdenka58