Vaše příběhy

Když jsem se nastěhovala k mému příteli, byla jsem po večerech často sama doma, když byl dlouho v práci. Rozhodli jsme se, že si vezmeme pejska, jeden nám zemřel, a tak jsme si říkali, že alespoň …více»

Tak vám za mnou jednou takhle přišla panička a povídá mi: "Hele, Gastoňák, už ti dlouho pokukuju na internetu na takový stránky, kde lidi píšou i o svých mazlíčcích. Tak co bys řek tomu, že …více»

Myslím si, že každý člověk potká několikrát za život někoho velmi blízkého, který mu rozumí a jsou, jak se říká „jedna mysl„. Samozřejmě nemyslím rodinu, ale někoho, koho třeba potkáme v sámošce,  …více»

Byla jsem zvyklá žít v panelovém domě téměř odmalička. S rodiči jako malá holka ve druhém patře panelového domu, poté v bytě po babičce již dospělá v patře sedmém a i s manželem, než jsme tento byt  …více»

Když dcerka chodila do druhé třídy, toužila jako většina malých dětí po nějakém domácím mazlíčkovi. Tak jsme jí do dětského pokojíku pořídili vlastní zvířátko, černého křečka. Vesele si žil v dosti …více»

Jednou jsem se vypravila s mojí nejlepší kamarádkou do Zoologické zahrady ve Dvoře Králové. Moc jsem se tam těšila. Podle mě je to ta nejlepší Zoologická zahrada v celé České republice.  …více»

Kdyby bylo po mém, byla bych téměř civilizací netknutá. Mobil, počítač, DVD a jiné pojmy nepatří mezi mé oblíbené. Ale doba si žádá, abychom se s novinkami seznamovali - ať už v práci nebo doma. …více»

Každý rok je to u nás stejné. Ze zimní letargie mne spolehlivě probere výkřik mého manžela: "Už jsou tady!" "A kdo?" ptám se, ačkoli dobře vím, o čem mluví, a v duchu se tetelím radostí. Už brzy  …více»

Bydlíme na vesnici, takže jsme vždy nějakého pejska měli. Většinou to byl německý ovčák, který měl za úkol hlídat dům. Mně ale bylo doma smutno, takže jsem se začala rozhlížet po nějakém malém plemenu …více»

Jednoho dne jsem si usmyslela, že upeču rodině nějakou chutnou a dobrou buchtu. Listovala jsem stránkami a našla svůj nejoblíbenější recept - což je i dodnes borůvková buchta. Borůvky jsem měla …více»