Život s trpasličím jezevčíkem

Bydlíme na vesnici, takže jsme vždy nějakého pejska měli. Většinou to byl německý ovčák, který měl za úkol hlídat dům. Mně ale bylo doma smutno, takže jsem se začala rozhlížet po nějakém malém plemenu, které by se mi líbilo, ale zároveň bych se o něj nemusela pořád bát. Zvítězil krátkosrstý trpasličí jezevčík. Je to ideální pes do rodiny. Je sice trochu tvrdohlavý, ale pokud se správně vychová, je z něho výborný milující společník. A tak bylo rozhodnuto, pořídíme si trpasličího jezevčíka.

Hledala jsem v inzerátech, obvolávala chovatelky, ale žádná neměla volnou trpasličí fenku. Až jednoho dne jsem na internetu našla nadějný inzerát, okamžitě jsem paní zkontaktovala. Bylo mi odepsáno, že má volného jednoho pejska a tři fenečky. S rodinou jsme se ihned rozjeli do Nového Města na Moravě na návštěvu. Štěňátka byla kouzelná. Zamluvila jsem si tu středně velkou fenečku, i když ta větší i ta menší byly také moc pěkné. Doma se na příchod malého štěňátka vše připravilo a my jen čekali, až bude fenečka připravená k odběru.

Uběhly dva týdny a my si pro ni konečně jeli. Připravila jsem si krabici s dekou, kterou jsem měla na klíně. Cestou zpátky si ale taťka potřeboval něco vyřídit a my se štěňátkem čekali v autě. Fenečka ale začala kňučet, snažila jsem se jí hračkami zabavit, ale ona kňučela i s míčkem v tlamičce. Tak jsem uznala, že se jí bude chtít na záchod a vylezla jsem z auta a dala ji na trávník, aby se mohla vyvenčit. Fenečce se na trávníku moc líbilo, ale ne a ne se vyvenčit. Odnesla jsem ji zpět do auta, kde opět začala knučet. Takže jsem s milym štěňátkem šla opět na trávník, kde se stejně nechtěla vyvenčit a opět jsem se vrátila. Takhle jsem to udělala asi 4x, po páté jsem štěňátku v autě řekla, že nikam nepůjdeme. No, a tak štěňátko udělalo potřebu v autě do krabice...

Dojeli jsme domů, ja štěňátko donesla k miskám se žrádlem a vodou, ukázala jí noviny a vedle košík na spaní, který byl hned vedle mé postele. Dostala jméno Špagetka. Špagetka se napapala, vykakala, ale spát v košíku nechtěla a knučela. Nemohla jsem odolat tomu nádhernému stvoření, které bylo velké asi jako mužská bota a vzala jsem jí k sobě do postele. Špagetka si dala hlavičku na polštář, nechala se přikrýt peřinou a usnula. No a takhle to bylo každý večer. Špagetce se v posteli líbilo a tak jsme jí nechali. Stala se z ní velká milovnice jídla a škemrala u koho se dalo. Taky nám kvůli tomu mírně přerostla... Já se věnovala důsledné výchově. Ze Špagetky se stal skvělý mazlíček a velký hlídač domu. Je na svou velikost velice odvážná a troufne si i na našeho německého ovčáka. Oznámí každou návštěvu. Když dostane vynadáno, dokáže i trucovat, ale i tak jsme za ni moc rádi.

Dnes je Špagetce 2,5 roku. Už není malé štěňátko, za kterou jsme ji celé dva roky považovali, už je to dospělá fenka a čeká šťěňátka, která by se měla narodit koncem tohoto měsíce. Přišli na ní těhotenské chutě, pokud se tomu tak dá říct. Je spíše posedlá jídlem a člověku vleze až do talíře :-D