Mravenci v kredenci

Každý rok je to u nás stejné.
Ze zimní letargie mne spolehlivě probere výkřik mého manžela:
"Už jsou tady!"
"A kdo?" ptám se, ačkoli dobře vím, o čem mluví, a v duchu se tetelím
radostí.
Už brzy skončí nadvláda zimy a za dveřmi je jaro!
"Mravenci v kredenci!"
V jeho hlase postřehnu stín výčitky. Aby taky ne, kdo se setkal s tímto
hmyzem ve svém bytě, jistě ví, jak těžké je tyhle návštěvníky vypudit. U nás
se jim líbí každoročně, a  vždy je objevíme v kuchyni. Následuje urputné
sledování novinek a hledání rad Jak vypudit mravence. Mravenec totiž nikdy
nechodí sám, jak říká manžel.

Nacházíme je v různých místech, jednou mi ale připravili opravdové
překvapení. Měla jsem tehdy pračku - automatku s vrchním plněním, byla úzká
a stála na kolečkách. Při programu ždímání jsem ji musela hlídat a často i
držet, aby mi nezbourala koupelnu. A aby se neničila podlaha, vložil pod
pračku manžel kus pevného silnějšího lina. Jednou při úklidu jsem opravdu
strnula zděšením. Mravenci si pod podložkou zakládali hnízdo! To bylo snad zatím nejkurioznější místo, kde jsem se s nimi setkala. Nebylo ale divu,
mravenci milují teplé a vlhké prostředí. Zaráželo mě spíš, že jim nevadila ta pračka,  jejich úkryt mě opravdu překvapil.

Tihle malí pilní tvorečkové mě fascinovali už jako dítě, kdy jsem je dlouhé
hodiny pozorovala na zahradě nebo venku v lese. Jejich pracovitost, neúnavná a soustavná činnost a hemžení. Možná za to mohla i moje oblíbená postavička z knížky Ondřeje Sekory - Ferda Mravenec. Kdo z nás by si toho mravenečka neoblíbil?

Nemají je rádi ani zahrádkáři, protože si schraňují mšice a všeobecně jsou lidmi vnímáni jako obtížný hmyz.

Letošní zima je opravdu dlouhá a tuhá. A tak už nedočkavě čekám, až se z
kuchyně zase ozve to známé volání mého manžela - Už jsou tady! Protože to už budu s jistotou vědět, že jaro je za dveřmi.