Rekordní rok v záchranné stanici

Před čtyřmi lety, kdy začala v areálu Centra pro zvířata v nouzi ARCHA postupně vznikat záchranná stanice, našlo zde pomoc 65 zraněných volně žijících zvířat. Nikdo si nedovedl představit, do jak neskutečných čísel se v dalších letech příjmy těchto živočichů vyšplhají… 

V roce 2010 prošlo záchrannou stanicí 1057 zvířat. Tím posledním klientem byl netopýr probuzený ze zimního spánku – symbolizoval tak nejpočetněji zastoupené pacienty. Celkem jsme jich za rok přijali 524. Kromě nich jsme pomohli například velkému množství srnek, ježků, ptáčat různých druhů atd. Absolvovali jsme 398 výjezdů k odchytům. Nejčastější příčinou jejich handicapu – pomineme-li netopýry – byla různá zranění. Dobrou zprávou je, že se nám stále více zvířat daří vrátit zpět do přírody – vloni to bylo 57%.

Jaké zvířecí příběhy nám nejvíce utkvěly v hlavě? Určitě osudy těch, s nimiž jsme měli nejvíc práce. Nejnáročnějšími pacienty bývají srny, zejména vzhledem k jejich velké citlivosti na stres. Dodnes u nás ve stanici pobývá například srnečka, která si ve snaze uniknout smečce psů skalpovala hlavu o plot. Dlouho se zdálo, že se ji nepodaří zachránit. Nakonec se naštěstí rozhodla, že se jí chce zůstat naživu, a dnes na ní její zranění už vůbec není znát.

Vzpomínáme také na několikahodinovou zdařilou očistu káněte, které uvízlo v rozteklém asfaltu, a naopak na dvoudenní neúspěšný pokus o záchranu výra vytaženého z jímky na kejdu.

Práce ve stanici je často vysilující, mnohdy smutná – se smrtí se setkáváme téměř denně. Naopak radost nám vždy přinese úspěšný zásah a navrácení zvířete do přírody. Co nás také spolehlivě rozveselí, jsou některé roztomilé telefonáty a dotazy od veřejnosti. A tak jsme museli vysvětlovat vyděšené paní, že labuť na přehradě netrpí nějakou strašnou genetickou poruchou, když má nohu přehozenou přes křídlo… Další dáma se upřímně divila, že srny žerou trávu. Obyvatelka jednoho sídliště zase považovala za nutné nám v půl šesté ráno telefonovat, že jí na balkóně sedí holub na jedné noze.

Nejoblíbenějším telefonátem se stala „sova v zimě“: Oznamovatelka: „Dobrý den, prosím vás, tady u nás na plotě sedí sova a kouká.“ Pracovnice Archy: „A zdá se vám nějaká zraněná nebo vysílená?“ Oznamovatelka: „To ne, je úplně v pořádku, ale vždyť přece sovy přes zimu spěj, ne?“