Jedno nedělní odpoledne, byl podzim, jsme si vyjeli s našimi dvěma pejsky na výlet do Jedovnic.
Auto jsme nechali na parkovišti a šli procházkou až dozadu za rybník Olšovec do lesa. Pejsani byli moc spokojení, běhali, čuchali, dováděli. Byl opravdu hezký podzimní den. Prostě přímo stvořený na procházku.
Chvílemi jsem se zahleděla na krásný rostlý smrk, potom jsem chtěla očima opět zkontrolovat psíky a oni nikde nebyli. Tak jsem se snažila je přivolat.
První vyběhl Ben, říkám si, je to dobré. Najednou moje oči zůstaly stát na jeho srsti. Nějak zvláštně se leskl. Až přišel blíž, tak už jsem Benečka i ucítila. tedy ne jeho, ale strašný smrad. Ben našel nějakou mršinu, v které se vyválel a zápach byl opravdu nesnesitelný. Za chvíli se objevil i druhý jezevčík. Ten na tom byl stejně, lesklý a smradlavý.
V ten moment jsem pochopila, že je po hezké procházce i odpoledni. Okamžitě jsme se otočili směrem k autu a jen jsem si nedovedla představit, jak s těmi smraďochy pojedeme všichni spolu v autě.
Cesta do Brna byla docela nepříjemná i přes to, že jsme otevřeli všechna okna v autě. Psíci, ti byli opravdu spokojení, přece tak "pěkně voní", tak proč panička tak nadávala, to nechápali.
Doma ani po několikáté koupeli nešlo ten veliký zápach smýt. To už se jim moc nelíbilo. Nakonec přeci jen už byli tak vykoupaní, že začali opět vonět, ale paničce, ne sami sobě.
Od té doby se jim podobné kousky ještě několikrát povedly, ale už nikdy to nebylo tak hrozné, jak v Jedovnicích.
Autor: Babulka64