Rád jsem spal na gauči, když nikdo nebyl doma. Jednou mě načapala panička, jak si hraji na opěradle jednoho z křesel, kde jsem vyšplhal nahoru a posléze jsem sjížděl dolů. Tato zábava mně vydržela celý den. Jako pamlsek mně nejvíc chutnala čokoláda, kterou mně jednou nabídla starší z paniček a která mně velmi zachutnala.
Pokud mě chtěli pohladit nebo pochovat, tak zaškrábali a já jsem přišel. Po mnoho pohlazeních jsem byl propuštěn a mohl jsem jít, kam jsem chtěl. Když byly Vánoce, byl ozdoben vánoční stromeček mojí oblíbenou čokoládou, kterou jsem rád kradl ze stromku. Páníčkové mi mohli tisíckrát vysvětlovat, že nemám krást, ale přesto jsem ji tajně kradl. A byla moc dobrá, ale nevím, proč ji musejí ti lidé balit do obalů.
Páníčkové si se mnou taky užili své. Jako každý správný králík jsem musel všechny překážky odstranit a pokud to nešlo jinak, tak jsem je musel překousnout. Nevadilo mi ani to, že byly pod proudem. Toto se stalo několikrát, že jsem překousnul kabel k televizi. On mi jednoduše překážel. Ale páníčkové to nechápali a párkrát jsem za to dostal na kožich.
Během svého života jsem měl dva kamarády. Jedním byla psí slečna Bára a druhým morče jménem Morína. S oběma jsem vycházel dobře. Jen když byla psí slečna Bára štěňátkem, tak mě ráda honila, ale já jsem se nedal a statečně jsem vydržel. Když potom vyrostla, tak jsme byli všichni dobří kamarádi. Občas mě prohonila Bára, ale já jsem to bral s nadhledem. Bylo mi tenkrát dobře.
Dožil jsem se vysokého věku mezi králíky. Bylo mi 8 a půl let, když jsem skonal. Starali se o mě dobře, a já jsem na dobrém místě, odkud píšu své paměti.
rusalicka - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz