Koťátka

Psala se osmdesátá léta, na přesný rok se už neupamatuji, ale bylo krásné a sluníčkové jaro a jeden páteční podvečer jsem se vydala na kole k mé kamarádce Evičce do vedlejší vesničky, vzdálené přibližně tři kilometry od našeho domu, abych jí přivezla bylinky, které jsem jí slíbila. Tenkrát se k nim do vesnice dalo jezdit ještě zkratkou přes ,,houpací,, most. Tak jako vždy, i tentokrát jsem se rozhodla zkrátit si cestu právě přes tento most.

Tentokrát jsem ovšem na konci tohoto mostu zahlédla nějakého neznámého mužského s nějakým mňoukajícím zavazadlem v ruce. Nedalo mi to a jakmile jsem přejela most, zastavila jsem, abych se mohla lépe podívat. Během chvilky neznámý obsah svého zavazadla u břehu řeky Bečvy vysypal do trávy a sám raději rychle zmizel někde mezi stromy, jelikož mne zahlédl. Už už jsem chtěla pokračovat v cestě za kamarádkou, když jsem opět zaslechla ono mňoukání.

Sice jsem měla trochu strach, zrovna nikde nikdo poblíž nebyl a pomalu se blížil večer (a žádné pomoci bych se v těch místech asi nedovolala), ale nedalo mi to, položila jsem kolo do trávy a spěchala ke břehu. Úplně na samém břehu v trávě se k sobě choulila tři klubíčka koťátek a byla tak malinkatá. Ze svetru, který jsem měla tenkrát na sobě, jsem uvázala provizorní ošatku a ty roztomilé uzlíčky uložila do ní, a spěchala s nimi domů. Ten podvečer už jsem ke kamarádce nedorazila. Pro bylinky si pak následující den nakonec přijela k nám domů na kole ona sama.

Nejdříve jsem se bála, zda vůbec koťátka přežijí, ale všichni jsme se jim maximálně věnovali, pomalounku je krmili a udržovali je pěkně v teploučku, tak se nám je nakonec podařilo všechny vypiplat a vyrostla z nich pak taková nerozlučná trojka. Jednu kočičku si pak vzali sousedé a dvě zůstaly u nás. Všechny tři se pak pravidelně scházely vždy na odpolední siestu v našem altánku na zahradě a vyhřívaly se na sluníčku, nebo se nechaly jen tak mazlit, no prostě radost pohledět.

Občas se nám přišly pochlubit i s nějakou ulovenou myškou, kterou chytly zřejmě někde na poli za naší zahradou, ukázat se, jaké jsou lovkyně. Dodnes nemůžu pochopit, jak se někdo takhle může zachovat a ponechal je tam tenkrát svému osudu a co neznámého tenkrát k tomu vedlo... Nakonec pro koťátka tenkrát vše dobře dopadlo a vyrostly z nich tři krásné tříbarevné kočky.