Tento příběh se nám stal před dvěma lety - to, když dceři bylo půl roku, a nejraději spávala venku v kočárku, kde vydržela na čerstvém vzduchu spinkat i čtyři hodiny v pohodě, a já si mohla v klidu uklízet, nebo se věnovat i jiným příjemnějším věcem...!
Toho jarního dne jsem se vrátila z nákupu i s dcerou, která mě usnula v kočárku. Tak jsem ji nechala na pravidelném místě, pod pergolou, aby mohla v klidu spinkat. Pustila jsem se do žehlení, pak jsem si dala sprchu - v kočárku byl pořád klid, tak jsem si řekla, že by mě ještě prospěla pleťová maska, kterou jsem ihned aplikovala na svoji tvář, zapnula si oblíbenou muziku, (ještě jednou jsem dcerku zkontrolovala - stále klid) a začala jsem taky relaxovat...!
Otevřeným oknem jsem zaslechla sousedku, jak neustále volá svého psího mazlíčka: "Roxíku, kde jsi...?", ale za chvilku mě taky přemohla únava a já usnula! Po hodince jsem procitla a hned jsem si vzpoměla na dcerku, že už určitě musí být vzhůru, tak jsem rychle běžela pod pergolu v domnění, že z kočárku uslyším dětský pláč, ale opak byl pravdou - žádný řev se neozýval!
Bylo mě to divné, tak jsem opatrně nahlédla do kočárku a jaké bylo mé zděšení, když si dcerka spokojeně oddychovala, ale v kočárku nebyla sama -vedle ní byl schoulený do klubíčka sousedův REXÍK...!
Autor: Bohuša