Můj mazlíček

Asi před třemi lety jsem se nastěhovala do nového bytu, vždycky jsem si přála mít nějakého domácího mazlíčka, ale nemohla jsem se rozhodnout, co si pořídím, pejska jsem mít v paneláku mít nemohla, protože by se jenom trápil v takovém malém prostoru a fretka by smrděla, jak mě každý upozorňoval.

Jedno odpoledne mi sestra volala, jestli s ní pojedu do města, řekla jsem si, že si aspoň uložím do banky peníze. Šli jsme do zverimexu, sestra chtěla koupit pro svou želvičku krmení, já jsem se šla podívat dozadu na zvířátka a v tom se na mě tak pěkně podíval šedivý králíček a jeho očička říkala: "Vezmi si mě domů".

A tak jsem neodolala a musela jsem ho mít, ten den už jsem nemusela jít do banky uložit peníze, protože jsem je utratila za potřeby pro králíčka, ale to mi nevadilo, konečně jsem měla společníka. Králíček dostal jméno Tody a i když mě někdy pěkně zlobí a občas kousne, mám ho ráda a nikdy nebudu litovat, že jsem si ho pořídila.

Už ho mám dva a půl roku a je to lepší společník než chlap :-). Todymu se můžu svěřovat a nekecá mi do toho, mužský ani neposlouchají, když se jim chce ženská svěřit a pouští to jedním uchem tam a druhým ven. Tody ten pěkně poslouchá všechno, co mu říkám, ale musím ho u toho hladit, svou lásku ke mně vyjadřuje olizováním noh.

Pokud se rozmýšlíte, jakého mazlíčka si máte koupit, tak králíčka jenom doporučuji, ale musíte počítat s tím, že občas něco rozkouše, ale i tak nebudete litovat...

Autor: V007A

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10