Morče

Ve vesnici na periferii,

říkám si říkám,

moje morče má alergii,

a na to si já nezvykám.

Starám se o něj,

pečuji jak můžu,

mám velkou náděj,

že mu pomůžu.

Roztomilý, to on je,

tvářičky rozmilé spol,

každý ho miluje,

i když má svůj bol.

Ve všem hledej krásu,

morčátka si važme,

vždyť není jenom na okrasu,

a to mi věřte.

Morčátko mé kajícné,

ukaž svoji duši,

vždyť si pořád blahé,

hezky ti to sluší.

Doma jsi,

venku rovněž,

na trávě i na poli,

hraju si monopoly.

Držím tě,

líbám tě,

posedáváš na stehně,

jako jehně na seně.

Díváš se na mě svými kukadly,

jako pohádkář na subari,

ty moje morčátko kulatý,

jsi tak chytrý - tak chytrý.

Odkoukat se na okuk,

paralelně spjatý,

to jsou moje kalhoty,

i mé šaty.

Dávám ti potravu,

ty ji jíš,

ptám se tě,

proč nespíš.

A tu náhle veverka,

tvá kamoška z lesíka,

volá tě, volá,

pořád stejně jako siréna.

Vázanku na krk,

jdu na veterinu,

zprávy se dozvím,

a domů se dostavím.

Pokus o vyléčení,

pokus o dílo,

vytoč mi číslo,

ty mé veledílo.

Autor: Toracka