Našemu pejskovi Besince bylo asi 6 let, když jsme byli na jedné procházce. Besinka je černý mini pudlík.
Šly jsme s mamkou na procházku k rybníku v našem malém městě a povídaly si. Náše Besinka běhala, štěkala, nosila nám klacky, no zkrátka bylo vidět, že je šťastná. Když jsme zatáčely podél rybníka, Besinka utíkala napřed. Nebylo nám nic divné, protože tohle dělá často, ale ona se nějak nevracela. Šly jsme tedy za ní, museli jsme projít mezi stromy a jít na louku za rybníkem. Z dálky jsme viděly naší Besinku, jak běhá v houfu se zajíci a radostně u toho štěká. Nám se nechtělo věřit vlastním očím. Bylo vidět, že si myslí, že jsou její kamarádi. Kdybychom měly foťák, asi bychom si ji vyfotily. Z dálky jsme na ni zakřičely: " Besí, to jsou lumpíci!" Besinka přestala běhat, úplně se zarazila a žalostně zakvičela. Znělo to, jako kdyby říkala: " Vy jste mě podvedli, vy nejste žádní kamarádi." Já a mamka jsme se musely pěkně smát. Pokračovali jsme v cestě.
Když jsme už byli skoro na konci cesty, aby toho nebylo málo, tak Besí udělala další hloupost.
Házela jsem jí klacík a ona běhala jak střelená. Běhala opravdu všude a ani jí nenapadlo, že může spadnout do vody. Rybník zrovna kvetl, byl celý zelený. Takže na první pohled nebylo vidět, že to není tráva. Jak Besinka běžela, tak z ničeho nic skočila do rybníku. Vůbec to nečekala. Musela začít plavat. Jak je známo, tak malí pejsci nemají rádi vodu a to i naše Besí. Když vylezla ven, tak se na nás podívala vražedným pohledem a až do konce procházky nás neposlouchala...
Byla to moc pěkná procházka a také pěkný zážitek. Nikdy na to nezapomenu.
Autor:milujem