Zmije nebo užovka?

Co si pamatuji, rodiče skoro celé mé dětství toužili pořídit si nějakou chatičku. Dlouho jsme po různých jezdili a vždy měly nějaký nedostatek. Nakonec chatičku pořídili, když už mi bylo skoro čtrnáct a bratrovi šestnáct. Takže to přišlo ve věku, kdy už jsme s rodiči opravdu jezdit netoužili. A naši touhu nezvýšily ani následující události.

Například zahrada byla zarostlá travou vysokou přes metr, takže se tam hravě schoval kmen pořádného stromu. Když jsme vyklízeli chatu, tak nás čekaly různé chuťovky: deset let staré konzervy, rok starý jogurt. Protože chata je ve vesničce, kde tehdy nebyly široko daleko žádné popelnice, museli jsme si tyto poklady vozit do Prahy a tam je vyhodit. No a právě ten jogurt, při vyndávání z auta, upadnul na podlahu garáže. A bohužel ten pád nepřežil. Bylo to jak biologická bomba. Garáž smrděla neuvěřitelným zápachem ještě asi měsíc.

Ale ta hlavní tečka nás Pražáky teprve čekala. Já osobně jsem hady vždy ráda pozorovala ve zverimexu a plánovala jsem si, že až budu velká, pořídím si nějakou krajtu. Ostatní mé nadšení pro hady nesdíleli. Máma prohlásila, že až budu dospělá, ať si do svého bytu pořídím co chci, ale pokud tam bude had, na návštěvu ke mně nepřijde. (Teď mě napadá, že kdyby tohle tušil můj manžel, tak už možná nějakého hada máme doma...:-) Abych neodbíhala. Jednoho dne, když šel můj bratr na venkovní suchý záchod, po návratu tvrdil, že viděl nějakého hada. Všichni jsme se seběhli, abychom identifikovali druh - neměl ani klikatou čáru, ani měsíčky za ušima. Takže jsme se nedozvěděli nic nového. Had se vyplašil a zmizel.

Pak na něj začal hon. Když se po čase znovu objevil, pomohl ho náš rodinný kamarád tátovi odchytit. Dali ho do pytle a táta ho pak nesl opatrně vypustit do lesa. Kamarád vtipálek na tátu pokřikoval: "Proč si nehodíš ten pytel na ramena, tak se ti ponese líp." Vlastně dodnes nevíme, zda to byla zmije nebo užovka. Oba druhy se tam v okolí vyskytují, ale naštěstí už ne u nás na zahradě. Teď k nám na zahradu pro změnu zavítala obrovská ropucha, kterou jsem minulý rok málem rozšlápla, když jsem večer potmě vyšla před chatu. Pěkně mě vyděsila a já ji taky.

Autor:vlnka007