Zlý člověk

I když jsem extrém, a kvůli mé lásce ke zvířátkům jsem dokonce přestala jíst maso,  o to víc mě štve, když jim někdo bezdůvodně ubližuje. A jeden takový člověk bydlí ve vesnici, kde máme chalupu. Škoda, že nevím, který to je, kdybych ho potkala, asi bych mu taky něco provedla...

Na chalupu jezdím už od malinka. Tenkrát jsem tam slavila své třetí narozeniny. Slavil je se mnou i sousedovic kocour Matěj. Matěj byl krásný. Byl černý a měl bílou náprsenku. Běhala jsem po zahradě, lila mu mléko na hlavu (omylem) a on mě za moji pohostinnost naučil slovo "autobus" (do té doby jsem říkala pouze "bududus").

S Matějem žila ještě Ťapinka, taky moc krásná mourovatá a hodná kočička. 

Jenže dostala prašivinu a museli ji dát pryč... A jednoho dne Matěj zmizel a už se nevrátil. 

Uplynula nějaká doba a sousedky příbuzný měl nějaký problém s ledvinami. Doktor mu na to doporučil kočičí kůži na zahřívání. Soused tedy vyhledal pána, který tyto kůže prodává. Nějakou si vybral a přišel s ní domů. Sousedka si kůži jen tak prohlížela, a pak bezduše prohlásila: "Tak to je náš Matěj..."

Od té doby se každým rokem většina koček ztrácí. Bylo jich tam tolik, ale málo které vydržely dlouho. Které nezemřou nějakou nešťastnou nemocí, nebo nesežerou jed na myši, popř. přímo otrávenou myšku, většinou zřejmě skončí ve spárech tohoto zlého člověka... 

Nechápu, proč s ním nikdo nic nedělá. Kdysi dokonce lovil nějaké nutrie v potoce, které si tam starosta dal pro radost...