Vždycky jsem chtěla psa... Už jako malá jsem tahala plyšového Žeryka na švihadle po chodníku, představovala si mé kamarádky, dlouhosrsté a border kolie a toužila po slíbeném buldočkovi Brunovi. Ale stále nic...
Bylo mi čerstvých 12... Nikdy jsem nebyla člověk nějak extra pořádný a v mém pokoji to občas vypadalo jak po výbuchu atomovky (přiznávám, je tomu tak dodneška). Jednoho krásného květnového dne jsem vylezla z vany, omotala se ručníkem a přicházela do pokoje. Má bosá noha se dotýkala jakési tvrdé věci na koberci... Pomyslela jsem si: "Korálek!" a jako amatérská fotbalistka jsem spontánně chtěla korálek odkopnout... Učinila jsem pohyb, za který by se nemusel stydět ani Beckham a mým chodidlem projela zvláštní bolest... To asi nebyl korálek... Chvíli jsem jen tak stála a váhala... Tušila jsem, co bude následovat... Sehla jsem se k zemi a v koberci byla přelomená jehla... Samozřejmě druhá půlka si lebedila v mé noze...
Sakra, co teď... Naši mi vždycky říkali: "Neválej tady ty jehly, někdo si to někam píchne a bude to pěknej malér!" Nemůžu jim přece teď říct, že jsem si píchla do nohy jehlu... Rozhodla jsem se pro autooperaci. Vzala jsem jinou jehlu, sedla jsem si na postel a začala se rýpat do chodidla... Světe div se, vůbec to nebolelo... Strach z rodičů v tu chvíli nějak bolest utlumil... Samozřejmě že kus jehly byl dost hluboko a já neměla šanci ji vyndat... Byla jsem zoufalá...
A tak jsem použila svůj herecký talent a propukla v hysterický pláč... Ano, byl hraný, ale opravdu velice stylový! Naši přiběhli a já jim to jakoby nechtěla říct, že aby se nezlobili... Nakonec jsme v osm večer jeli do Motola, kde mi jehlu vyndali... Bála jsem se spíš toho vyndavání a šití, nějak mě nenapadlo, že existuje lokální anestezie.
Ale všechno zlý je k něčemu dobrý... Sice jsem několik dalších dní pajdala, protože jsem v chodidle měla stehy, ale po jedné z prohlídek zavolal táta... Máma se mě zeptala, zda už si budu v pokoji uklízet... Slíbila jsem, že ano... A proto mi o víkendu přinesli nového kamaráda - pejska.
Ta malá černá kulička je mým společníkem doteď. Fíďa - krátkosrstý jezevčík - je jeden z mála věrných kamarádů. I když na sebe občas štěkáme :)
Autor:TaraDorizp