Moje dcerka si před časem přála křečka. A jelikož babičky bývají povolnější, tak i ta naše okamžitě jednala. Doma byla prázdná klec po korele, a tak nic nebránilo tomu, aby se v ní usídlil Ferda - křeček džungarský. Nějakou chvíli mu klec stačila, ale jak vyrostl, začal nebezpečně tloustnout. Chyběl mu totiž pohyb.

A tak nastoupila druhá babička, která kdysi také měla křečka, ale nyní v jeho kleci sídlil jednonohý papoušek, kterého adoptovala po smrti jeho paničky. Slovo dalo slovo, klece se vyměnily a tak náš Ferda získal klec s kolotočem, tobogánem a žebříčkem. Křečci jsou tvorečkové učenliví a brzo se naučí na zavolání vylézt z budky. A i náš Ferda vystrkoval čumáček, když jsem na něho mluvila a volala ho jménem.

Později se mi tahle věc moc hodila. Jelikož křečci jsou milovníci šplhání všeho druhu, ani ten náš nebyl výjimka. Lezl po kleci kudy se dalo i nedalo a tak se to jednoho dne stalo. Dcerka ráno vstala a kouká, dvířka od klece otevřená a Ferdík nikde. Prohledaly jsme celý dům, ale křečka nenašly. Upřímně řečeno, začaly se mi v mysli vybavovat všechny historky o rozkousaném nábytku a kabelech, ale nic moudrého mě nenapadalo. Jedině to, že máme buldočka, který hravě každou myšku chytne. Jenže tohle by asi bylo nejkrajnější řešení.

Začala jsem tedy pátrat na internetu a jednu radu skutečně našla. Večer než půjdeme spát se má do každé místnosti dát na hromádku pár spočítaných zrníček něčeho, co má křeček rád a potom zavřít dveře. Až na křečka přijde hlad, tak nějaké zrníčko sebere a my aspoň poznáme, ve které místnosti jej máme vyhlásit pátrání. Udělala jsem vše dle návodu, lehla do postele a nezbylo mi než čekat, jak akce dopadne. Všude bylo ticho a já najednou uslyšela jemné škrábání.

Chvíli jsem čekala, jestli se mi to jen nezdálo, ale zvuky se opakovaly. Rozsvítila jsem lampičku a koukám, křeček sedí mezi zdí a knihovnou, očička jako korálky upřená na mne. Co teď udělat, aby mi neutekl za knihovnu? Pomalu a lehce jsem šla k němu a hlasem, na který je zvyklý jsem na něj mluvila. "Ferdíku, Ferdí, no kdes byl ty kluku? Pojď honem ke mně." Nastavila jsem na zem dlaň a křeček mi do ní vběhl. Asi byl rád, že je zase v bezpečí a u někoho, koho zná. Ten velký svět, kde není nic k jídlu a pití a není kam si zalézt do hoblin, se mu zřejmě pranic nezamlouval. Rychle jsem ho tedy vrátila kam patří, dvířka dobře zavřela a pro jistotu zajistila tak, aby se s ním, když bude zase provádět ty svoje lezecké triky, dvířka zase neotevřela.

Autor: Channah

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10