Vánoční dáreček - pejsek, kočička? Nebo nové lyže?

Jistě jste se trošku polekali při přečtení názvu článku. Nenápadně jste začali listovat v kalendáři a zjišťovat, kterého, že to dneska vlastně už je? Nebojte, do Vánoc zbývá ještě několik měsíců. Ale proč tedy toto téma? Nepřišlo Vám trošku divné, že se Vaše roztomilé dítka sem tam začínají zmiňovat o tom, co by jim mohl tak předběžně Ježíšek naježit? A jelikož má Ježíšek uši a oči všude ( i na zádech, jak mi vždycky opakovala maminka, když jsem prováděla nějaké ty lumpárny), není možné, aby si dětská přání nezapisoval do svého zlatého notesu. (nebo noťasu?:)

A co myslíte, jaký dáreček potěší vaši ratolest nejvíce? Povlečení na postýlku? Věci do školy? Nebo třeba gumáky k dědovi na zahrádku? No myslím, že jsme se ještě stále netrefili. Vzpomínám si na své mladé léta a že to nebylo tak úplně dávno, přála jsem si pod stromeček něco živého, chlupatého, něco co by mě poslouchalo, s čím bych si mohla hrát, co by kakalo, čůralo atd... A jelikož v té době ještě nevyráběly panenky, které by tyto "funkce" plnily, moje přání skončilo u zvířátka. Přála jsem si pejska nebo kočičku. Přece nebudu náročná a nebudu si přát bílého tygra, i když.....:)

Když jsem sdělila své přání vánočnímu dopisu pro Ježíška, asi se nestačil divit. Ono pořídit si zvíře do šestnáctého patra v centru Ostravy není asi příliš jednoduché ani ideální. Po dlouhém hloubání a zvažování všech pro a proti se rodiče svorně rozhodli pro to, že Ježíšek zvířátko nenaježí. Na Štědrý den jsem pod stromečkem očekávala štěkající, či mňoukající krabici. Avšak marně. Místo chlupatého mazlíčka se pod stromečkem objevily zbrusu-nové lyže. Inu, byla jsem spíš zklamaná než překvapená....

Dnes ale vím, že se rodiče rozhodli dobře. Kolik rodičů svým dítkům podlehne a domácího mazlíčka jim pořídí.... Prvních pár dní, možná měsíců, dítě skáče dva a půl metru vysoko radostí. Večer musíte vyhánět pejska z postele a ráno znovu, protože využije Vaší chvilkové nepřítomnosti. Ale potom, kdy první nadšení opadne a dítě má jít pejska vyvenčit, nakrmit ho nebo po něm - nedejbože - jít posbírat hovínka, se nadšení změní v každodenní otravu. Dítě ztratí zájem. A rodiče- samozřejmě neskutečně pracovně vytížení tvorové - se o zvíře také starat nemohou. A pak přijde k dobru i výmluva: "že se někam zaběhl" Takoví "dárečci" končí na ulicích a později v přeplněných útulcích, kde marně čekají na své nové majitele.

Zkuste těmto situacím předcházet a zvážit, jestli je koupě domácího mazlíčka dobrou volbou, jestli je dítě v přiměřeném věku a jestli je někdo, kdo se o něj může postarat v případě, že by to výše zmiňované nadšení opadlo.... Pokud tyto okolnosti proberete a nějaké to zvířátko si pořídíte, věřím, že Vám bude dělat jen samou radost:)

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10