
Malý lachtan se zatím má čile k světu, bez problémů saje mateřské mléko a je pro Lízu již jejím třetím potomkem. Nyní tráví oba čas ve vnitřních prostorách pavilónu lachtanů, veřejnost je bude moci poprvé v expozici spatřit až za několik týdnů. ZOO Liberec v současné době chová čtyři lachtany, kromě Lízy s mládětem ještě dospělou samici Týnu (* 1992) a dospívající samici Mano (* 2008). Lachtani jsou v liberecké zoo zapojeni do programu na ochranu ohrožených druhů ESB (Evropské plemenné knihy).
Co víme o lachtanech?
Domovinou lachtana hřivnatého jsou vody s písečným či plochým pobřežím na jihu Jižní Ameriky. Je velmi dobrým plavcem, své jméno získal podle prodloužené srsti na krku, která vytváří dojem hřívy. Samec dorůstá velikosti až 2,5 m a váží 250 kg. Samice dosahuje hmotnosti okolo 140 kg. V době rozmnožování se samci shromáždí do kolonie, kde si každý vybojuje své místo a na něj láká samici. Nejsilnější samci mívají v koloniích až 80 samic, většinou však harémy čítají pod dvacet zvířat. V této době využívají zásobu podkožního tuku a vůbec nepřijímají potravu. Samice je březí 333 - 340 dní, poté rodí jedno mládě o velikosti 85 cm a váze 10 - 15 kg. Samice má ale schopnost svou březost pozastavit – jde o tzv. odloženou nidaci, aby zajistila mláděti co nejvýhodnější podmínky při narození. Hlavní složku potravy tvoří ryby, dále i hlavonožci, korýši nebo tučňáci. K jejich přirozeným nepřátelům patří hlavně žraloci a kosatky. Kvůli své kůži a obav rybářů ze zničení rybích populací byl lachtan hromadně vybíjen. Dožívají se asi 25 let.