Jednoho dne se stalo, že se můj kocour
Čičik počůral pod sebe a ležel v tom. Bylo mi to divný, že se
nezvedl jako vždycky. Připadalo mi to, že si to neuvědomil, jako
kdyby o tom nevěděl. Druhý den si s ním hrál mladší brácha
Pepa a Čičik si lehl na kotel a pak se začal motat a najednou se rozplácl
na lino.
Šel zase na kotel a udělalo se mu blbě o pozvracel se. Vyhodila jsem ho ven a Pepa se smál a pak se mu taky udělalo blbě a já vyprala koberce a umyla kotel. Třetí den se vyčůral zase na koberec a natahoval, že se zase pozvrací, tak ho matka vyhodila ven.
Potom se dva dny neobjevil, jako kdyby
tušil, že s ním chceme jít k veterináři. Pozdě večer jsem ho
volala a lítala po celé zahradě a uslyšela jsem jeho slabé
mňoukání od sousedky. Šla jsem k ní a ona měla Čičika u sebe
a řekla mi:,, že když chtěla dát Čičikovi najíst, tak nechtěl
si k jídlu dojít“. Volala jsem ho k sobě, nechtěl. Tak jsem ho
vzala do náručí, máma, když ho uviděla, tak mi ho povolila vzít
do pokojíčku.
Začal se mnou mazlit a spokojeně vrněl a lehl si na moji hruď. Slyšela a cítila jsem jeho vrnění a tlukot srdce; po pěti minutách přestal vrnět a přestalo mu tlouct srdce, začala jsem do něj šťouchat, jestli se mi to nezdá, ani se nepohnul. Polila mě bezmoc, nemohla jsem se ani hnout, po pěti minutách to pominulo, oznámila jsem to mámě. Máma s Pepou mi to nemohli uvěřit, tak jsem jim ho přinesla a pořád tomu nemohli uvěřit. Pak tomu začali věřit... Pepa se rozbrečel a na mamce to šlo vidět, že ji to mrzí. Ten den přijel strejda Pavel se zabijačkou a já jsem kocoura dala do igelitové tašky a dala ho strejdovi, má kontejner, ve kterém pálí nepořádek. Na to druhý den přijel starší brácha Marek a taky jsem mu to řekla, ptal se:,, Na co zemřel a jak to?“, taky ho to mrzelo.
Ani nevíte, jak se blbě spí v posteli, kde zemřel kocour a být poslem těch špatných zpráv, není to nic příjemného a ještě výčitky svědomí, že jste nemohli udělat víc. Kocourovi bylo jen sedm let a byl vykastrovaný.
Autor:štěký