Jednoho květnového dne jsem přišla za manželem do práce. A co se najednou ke mně hrne je malá černá kulička. Bylo to koťátko.

Nikdy jsem kočku nechtěla, ale nakonec jsme si ji odnesli domu. Už ji máme pátý rok a neumím si představit naši domácnost bez Terezky. Každý den ráno mě budí a škemrá o baštu a je tak rozmazlená, že musí pít čerstvou vodu z kohoutku a spát s námi v posteli.

CHodíme s ní na procházky  na vodítku, tak občas na nás koukají jak na blázny. Přes den se peče na sluníčku a večer lítá po bytě jak střela, že kolikrát hrabe na místě. Její oblíbené místo je parapet a nebo jakákoliv krabička i malá, do které je schopná se nasoukat, ale nejoblíbenější je monitor. Máme ještě ten široký, tak na něm nahoře leží a ohřívá se, už jsme chtěli koupit nový, ale kvůli našemu rozmazlenci nespěcháme.

Je také urážlivá, posledně jsme přišli později domů a ani nás nepřišla přivítat a chodila kolem jak horký brambor před puknutím. Do rána se z toho vyspala a byla v pohodě. Ale co vám budu povídat, kdo má nějakého mazlíčka, tak na tom určitě bude stejně nebo aspoň podobně. Jsou to prostě členové rodiny.

Autor: Vlasta33

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10