Charakteristickým znakem ibise skalního je neopeřená hlava s prodlouženými pery v týle. Nehnízdí jako ostatní ibisové na stromech, ale na skalních útesech, kde si staví jednoduché hnízdo z větví.

Podle předpokladů samice naklade v první polovině dubna dvě až čtyři vejce. Inkubační doba vajec je 25 až 26 dní, poté nastane líhnutí. Mládě zůstává ve hnízdě ještě zhruba další dva měsíce – je závislé na rodičích, kteří se do hnízda pravidelně vracejí s potravou.
„První kolonii těchto vzácných ptáků máme od roku 1985 a přestože jsme kvůli povodním v roce 2002 museli na pár let chov přerušit, celkem se zde vylíhlo už 130 mláďat,“ uvedl Antonín Vaidl, kurátor ptáků Zoo Praha.
V zoologických zahradách žije více ibisů skalních než ve volné přírodě. Současný výskyt je omezen na stálou populaci v Maroku, polokrotkou kolonii vázanou na člověka v Turecku a jedinou migrující populaci v Sýrii objevenou teprve v roce 2002.
„Luboš Peške, který byl jednou z klíčových osobností projektu Africká odysea, se později věnoval satelitnímu sledování ibisů skalních,“ podotýká Bobek. „Byl tím, kdo po našich čápech označoval vysílači ibisy skalní hnízdící právě v Sýrii.“
Internetový přenos líhnutí mláďat vzácných ibisů skalních najdete na webu https://tn.nova.cz/lihnutiwaldrapu.html. Články přiblíží mimo jiné zapojení Zoo Praha do projektu rakouského Waldrapteamu, jehož cílem je vytvoření středoevropské populace hnízdící v rakouských Alpách.
FOTO 1 – Ibis skalní (autor: Rostislav Stach)
FOTO 2 – Portrét (autor: Johannes Fritz)