O mrtvých jen dobře, říká se, proto zůstanu věrný tomuto úsloví. Je to již pár let zpátky, kdy jsme ještě měli na chalupě souseda se psem. Soused byl leta rozvedený, a proto i bohužel přiměřeně zanedbaný, ale rozhodně se nedá říci, že by byl špinavý. Název by k tomu mohl svádět, ale špinavým se soused stal až po jedné náhodné záležitosti, o které vám chci vyprávět.

Na vesnici bývá zvykem, že vše až na pár maličkostí lze druhotně použít. Něco přijde na kompost, něco do kamen a kosti psům. Jednoho krásného nedělního dopoledne jsme si upekli kuřátka a několik kostí jsme uschovali pro pejska našeho souseda. Vybírali jsme pro něj ty s chrupavkou, ty měl opravdu nejraději.

Špičaté kosti jsme mu nikdy nedávali, to by bylo samozřejmě nebezpečné - ty končily většinou v kamnech. Sešlo se nás na nedělní oběd povícero, kuřat padlo několik, proto i kostí bylo docela dost pro jednoho pejska. A teď se vrátím k našemu sousedovi. Byl to klasický nádražák, rád se napil.

Když šel s nákupem, tašky jen cinkaly. Je zajímavé, že nákup může cinkat, když by základní potraviny měly být složeny ze surovin jako chleba, mléko, brambory, rýže, těstoviny, ovoce a  zelenina. Ne tak u našeho souseda. Mezi jeho základní potraviny patřily bohužel spíše ty v tekutém stavu. Nejčastěji pivo, ale po výplatě se tam objevovaly i dražší likéry a rumy. Když šel od nádraží, už zdálky jsme poznali, kdo se blíží k chalupě.

A za ním věrně cupital pes. Když se na ně člověk podíval, pomyslel si, kdo z nich tu na světě pobyde déle. Protože jak byl zanedbaný pán, tak byl zanedbaný i jeho pes. Ani doma se moc pořádek neudržoval, teplo také chybělo, protože veškeré prostředky padly na pití. Stávalo se, že ani domů nedorazil, zůstal prostě ležet ve škarpě, protože si dal už před cestou. Ale jeho čtyřnohý věrňák v případě nouze vždy doběhl pro pomoc. Měli jsme toho pejska ještě raději než souseda, a proto jsme mu schovávali kostičky z kuřátek.

Měli jsme ho o hodně raději než souseda, protože soused rád šmíroval. A to tak, že se nenápadně díval škvírou v železných vratech, takže ho nebylo vidět. Nejčastěji jsme chodili k místnímu rybníčku, a to se někdy i trochu člověk obnaží. Jeho pozorovatelnu jsme neměli rádi, ale těžko člověka měnit, stejně by nepřestal. Ale jednou se mu to stalo osudným. Bylo to právě toho nedělního odpoledne, kdy jsem po obědě vyrazil za sousedovým psem, abych mu tam dal dobrůtky - kosti z kuřat. Vrata byla jako obvykle uzamčena, proto jsem stejně jako mnohokrát před tím (po domluvě se sousedem) hodil kosti přes vrata. Že ale nespadly na zem, ale na jeho hlavu, jsem zjistil až po dopadu, kdy se jen ozvalo jedno nepublikovatelné slovo. A toto setkání přes vrata se sousedem špinavým od kostí bylo setkáním posledním.

Autor:pppeettrr