Ptačí budka

Každý den sleduji předpověď počasí a čekám, kdy už začne sněžit. Ne že bych měla zimu nějak extra ráda, radši mám teplo a sluníčko, ale těším se, až budeme s dětmi sypat ptáčkům do krmítka semínka a potom se dívat, jak je zobou. Jedno takové jsme jim loni udělali na zahradě. Syn z toho byl nadšený. Líbilo se mu, jak se tam slétávají ptáčci, jak zobou a pořád jim chtěl přisypávat další a další semínka. Letos už bude koukat i s malinkým bráškou, který se nám na jaře narodil.

Jenže jako jsme my sypali ptáčkům do krmítka na zahradě, stejný nápad měli i naši sousedé. Bydlí o dvě patra výše než my v bytovce.  

Jednou jsme koukali na televizi a najednou slyšíme nějaké cvakání. Hledali jsme, co to je, a nakonec zjistili, že nám na okno a parapet padá cosi od sousedů. Roztáhla jsem žaluzie a na parapetu bylo plno semínek a slupek a pod oknem na zemi také. Sousedé začali krmit ptáčky. Uklízet parapet nemělo cenu. Semínka pořád padala. Tak jsem to nechala být a uklidila až druhý den. Jenže večer byl parapet opět plný spadaných semínek.

Začalo sněžit a mrznout. Na parapet jsem nějak pozapomněla. Nemělo cenu ho každý den třikrát uklízet. Za chvilku to opět vypadalo, jako bych ho ani neuklidila. Po týdnu mi to nedalo a šla „zkontrolovat situaci“. Parapet byl namrzlý, plný semínek, ledu, sněhu a ptačích hovínek.

„S tím musím něco udělat, to takhle nejde, sice sem není vidět z ulice, ale sousedi nad námi sem vidí dokonale,“ pomyslela jsem si. Sundala jsem z vnitřního parapetu květiny, oblékla si svetr a otevřela okno. Samotný hadr na tu spoušť nepomohl. Tak jsem zkusila vlažnou vodu. Jenže mi začal hadr přimrzat k ledu na parapetu a moje ruce pomalu ztrácely citlivost. Mrzlo až praštělo. Došla jsem si tedy pro horkou vodu, kartáč na boty, gumové rukavice a šlo se na věc. Polít kousek parapetu, kartáčem odstranit led, zase polít kousek ledu dál a pořád dokola. Po půl hodině byl led dole pod oknem. Ještě vydrhnout parapet tekutým pískem na nádobí…

Za tu hodinku, co jsem uklízela, se mi dokonale vyvětral celý byt. Já byla hrdá na to, že jsem to i v tom mraze dokázala a že je parapet jako nový a zase září bílou barvou. I na ty ptáčky jsem se přestala zlobit, že polovinu krmítka vyházeli právě k nám.

Druhý den koukám z okna ven, jak sněží a parapet opět plný semínek a ptačích hovínek… Kytičky z okna pryč, svetr na sebe, rukavice na ruce, hadr do ruky, smést semínka dolů (tentokrát to šlo pěkně)… jenže sousedi krmili ptáčky celou zimu. Postupně mě to přestalo bavit, každý den sundávat kytky z okna, větrat, mýt parapet… tak jsem to vzdala. A myla tak jednou za čtrnáct dní.

Sousedi se mi potom po zimě moc omlouvali, že ti „jejich ptáčci“ dělají takový nepořádek. Akorát jsme se tomu zasmáli.

Minulý týden jsem potkala souseda a už mi hlásil:“ Tak jsme nakoupili zase slunečnici…“

Asi u mě dostanou brigádu na akci parapet.
Ale jinak mám ptáčky moc ráda.