Máme 18 měsíčního kocourka Filipa. Vzali jsme si ho jako parťaka k naší Micině, která o toho svého stávajícího tragicky přišla. Byl to  6 měsíční krasaveček, kterého jako koťátko, někdo pohodil na břehu řeky. Měkounký, heboučký, mourovatý, miloučký a mazlivý a navíc miloval společnost lidí.

S tímto mazlíkem jsem byla před 3 týdny na zahradě. Motal se mně pod nohama, pletl pod rukama. Pak jsem na chvilku odběhla dovnitř a když jsem se vracela, na chodbě byla louže krve. Filípka jsem našla na půdě s čumáčkem od krve.

Na veterině mu vyoperovali diabolku z očního oblouku. Přístí týden mu vyoperují očičko, na které už stejně nevidí. Dnes ho ven již nepouštíme. Zjistili jsme, že tady v okolí je to čtvrtá postřelená kočička. Přitom žádná není toulavá, přes léto jsou zvyklé vyběhnout na zahradu. Naočkované, odčervané a vykastrované. A dokonce i lovci. Těch myší co donesou před dveře.

Což je skoro zázrak - náš Filip po tom všem lidi miluje pořád.

A my ho milujeme o to víc.

Bohužel, žije v našem okolí nemocný člověk.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10