Jednoho parného červencového dne jsem se vydala spolu se svou pětiletou dcerkou a její o něco starší kamarádkou vláčkem do ústecké ZOO. Již na cestě do Ústí nás potkalo několik nepříjemností. Abychom se snad my tři holky nenudily, vláček z naší vísky měl půlhodinové zpoždění. Takže přípoj jsme nestihly.
Paní na nádraží nám s omluvným gestem sdělila, že musela přípojový vlak nechat odjet bez nás, protože si nemůže dovolit, aby vlak do cílové stanice dorazil ještě s větším zpožděním. Sice se to dá pochopit, ale "jak my se dostaneme do ZOO" blesklo mi hlavou. Zmatené bychom snad čekaly na soudný den, když tu náhle "tú tú" - troubení klaksonu od automobilu. To dorazil na parkoviště u nádražní haly náš Péťa.
Prý slyšel od známých, že na trati došlo k opravě na kolejišti na naší trase, tak zkusil své štěstí - a jestli budeme chtít a stihne nás v přestupní stanici, rád pojede s námi také do zologické.... To vám bylo radosti. A aby těch překvapení nebylo málo, při vstupu do ZOO nám paní v pokladně sdělila, že máme velikánskou slevu, protože jsme dorazili do pokladny ten den jako stá rodina.
Možná, že se nám to zpoždění přeci jen vyplatilo... A za slevu jsme si po prohlídce zoologické koupili něco dobrého v tamější pizzerii. Co si přát víc. Snad více takových vydařených výletů.
Autor: Kamika78