Praxe v liberecké zoo

Dne 19. listopadu 2012 mi začala praxe v liberecké zoo. Přidělili mi pavilon tropů. Nejprve jsem umyla skla po papouškovi a pak jsem vyklízela výběh pávů. Kýble s hnojem byly pěkně těžké a já je musela tahat přes celou chodbu a pak je vozit na daleké hnojiště.

Pak jsem šla do pavilonu šelem, kde jsme s mým kolegou ze školy myli skla. Následovalo krmení a vyčištění výběhu kozám. Tím končil náš první den praxe. Další den 20. listopadu začala praxe jako každá jiná. Šla jsem opět do pavilonu tropů. Dostala jsem za úkol vyčistit voliéru plameňáků a pak mi pan vedoucí Tomáš ukázal, jak a čím krmit kachny. Vyčistila jsem bažantům a zoborožcům a pak jsem umyla podlahy a zametla druhé patro pavilonu tropů. Tak skončil i můj druhý den praxe. Třetí den, tedy 21. listopadu jsem opět vyčistila plameňákům a dala krmení kachnám. Potřebovali mě ale u stájí a tak jsem se přemístila na opačný konec zoo.

Jelikož tam měli ale hodně práce, tak mi řekli, abych tam přišla i zítra. Myslím si, že to byla moje jediná záchrana a za nedlouho Vám napíši proč. Vyčistila jsem tedy boxy oslům a pak jsme šli i se dvěma dalšími ošetřovatelkami hrabat listí do výběhu lam. Nastal čas pro odchod a já šla domů. Další den 22. listopadu byl osudový den, i když to tak ráno vůbec nevypadalo. Jako předchozí den jsem vyčistila boxy oslům. A proč že mě vlastně nejspíš zachránilo přeložení na jiné stanoviště? Začala jsem čistit výběh kozičkám a na dvůr vyběhl ošetřovatel a zvolal: „Holky, kde jste?“ Vedoucí stájí k němu šla, prohodila s ním pár slov a pak zvolala: „Lucko, kde jsi?“ „Tady,“ zvolala jsem. „Okamžitě se pojď schovat, dole v zoo jim utekl bílý tygr!“ křikla na mě a ukázala mi, kam se mám schovat. Další dva ošetřovatelé, kteří tam byli se mnou, mi řekli, že tygr poranil praktikanta a ošetřovatelku. Tím praktikantem byl můj kamarád ze školy. Ten můj kamarád šel s ošetřovatelkou uklízet výběh a druhá ošetřovatelka se s tou první dohodla, že za 10 minut tam Parise (tygra) pustí. Jenže ten kamarád s ošetřovatelkou se tam zdrželi a ta druhá ošetřovatelka se nepřesvědčila, zda tam náhodou nezůstali a pustila Parise do výběhu. Ten pak vyběhl na mého kamaráda. Ošetřovatelka začala mého kamaráda tahat pryč za límec bundy, jelikož byl v šoku a nemohl se ani hnout, a zabouchla dveře. Paris je ale prorazil a šel po mém kamarádovi. Poškrábal ho na zádech, v podpaždí, v obličeji a způsobil mu tržná poranění hlavy. Údajně ho prý vzal i do tlamy a odnášel po výběhu. Ošetřovatelka, která pravděpodobně vše způsobila, zareagovala a praštila Parise kbelíkem po hlavě a nejspíš do něj začala i kopat, čímž mému kamarádovi zachránila život. Tygr se poté odešel kočkovat přes sklo ke lvům. Mezitím dorazila sanitka a mého kamaráda odvezla do liberecké nemocnice. Je ale mimo ohrožení života. Tygra asi po hodině a půl chytli, uspali a vrátili zpět do výběhu. Vedoucí u oslů mi řekla, že mám štěstí, že mě den před poslali na jiné stanoviště, jelikož v pavilonu tropů bych prý byla první na ráně. Obě ošetřovatelky šelem také převezli do nemocnice. Jedné Paris pokousal nohu a druhá utrpěla šok. Vše se ale ještě vyšetřuje, takže není jisté, jestli vše bylo tak, jak jsem se dozvěděla od ošetřovatelky ze stájí. Je mi moc líto toho, co se stalo mému kamarádovi. Jsem ale ráda, že mně se nic nestalo. Doufám, že už nic podobného ve svém životě nezažiji. A rozhodně nikomu nepřeji zažít jediný takovýto den.