Pozvěte si domů krásy podzimu

Přišel podzim
Mnohé z nás v tomto období přepadá smutek a deprese. Víme, že léto už je nenávratně pryč, čeká nás dlouhé období zimy, často nás přepadá i smutná nálada spojená se svátkem, který spadá do tohoto období - Dušičky.

Slunných a teplých podzimních dnů ubývá, dny jsou kratší a večery delší. V podvečer na svátek Dušiček - Památky zesnulých - se rozhoří na hřbitovech tisíce svíček a lampiček - to si lidé vzpomenou na své blízké, co už nejsou mezi námi.

Podzim je ale také obdobím plným kouzelných a pestrých barev a když přece jen přeje počasí, můžeme se vydat do přírody na procházku. V lese si můžeme nasbírat všechny dary a plody, které jsou v tomto období k dispozici. Vyrábíme nejrůznější dekorace, věnečky a ozdoby z přírodních materiálů a tak si přeneseme kousek té kouzelné nálady domů. Vždyť podzim je určitě nejbarevnější období roku!

Když byly moje děti malé, často jsme vyráběli spoustu zvířátek, hraček a dekorací - z kaštanů, žaludů, lisovali jsme barevné listí, vyráběli jsme barevné řetězy, listy nejrůznějších tvarů a barev rozzářily lucerničky, z květů mochyně a šípků jsme vyráběli nejrůznější ozdoby. Děti to ohromně bavilo, a hlavně byly šťastné, že jsem s nimi venku.

Měli jsme tehdy pejska - malého jezevčíka - Beníka. Brali jsme ho na procházky s sebou, často jsme si užili společně krásné odpoledne a spoustu legrace. Jednoho podzimního odpoledne našel Beník na kraji lesa v barevné hromádce listí malého ježečka a hlasitým štěkotem nás volal k sobě. Ježeček se zdál být malý a hubený, ale přesto jsme ho pro jistotu doma převážili. Vím totiž, že pomoc potřebují jen opravdu malí ježežci, aby ježek zimu přežil, musí vážit nejméně 400 g. Tenhhle ale zdaleka takovou váhu neměl, bylo jasné, že potřebuje naši pomoc. Holky byly celé šťastné, že mají nového zvířecího kamaráda, a bylo jim opravdu těžké vysvětlit, že ježek není hračka, nedá se vozit v kočárku ani nemůže s nimi spát v jedné posteli jako ostatní plyšáci a panenky.

Ježečkovi jsme připravili bedýnku, kterou jsme vyložili senem. K jídlu dostával především maso - ježek je hmyzožravec - navzdory obrázkům s jablíčkem na zádech, které mi holky přičinlivě přinesly a ukazovaly.  Holkám jsem musela vysvětlit, že ježci opravdu k pití mlíčko nesmí, jen čistou vodu. A  když po několika dnech si ježek ucpal v bedýnce otvor, bylo jasné, že konečně upadne do zimního spánku.

A když konečně přišlo jaro, ježečka jsme po opětovném dokrmení (na rozdíl ode mě přes zimu zhubnul) vypustili  zpátky do přírody. Bylo to docela smutné loučení, i Beník několikrát štěknul na rozloučenou. Od té doby jsem už tak malého ježka v přírodě nepotkala, jen letos jsem slyšela dupat jednoho na zahradě, kam mu nosím večer misku s masem. Nejdřív ale vždycky musím nakrmit naše kočičky, aby ježkovi dobrotu nesežraly.

Ježci to vůbec nemají dnes jednoduché. Ježků pomalu ubývá, nebezpečí jim hrozí hlavně na silnicích. Rádi se stěhují do zahrad, nemají rádi pole ani smrkové porosty, ale ani "pečlivě" uklizené zahrádky, kde je jen dokonalý trávník a pár květinových záhonků. Na naší zahradě má ale skrýší dost - plnou kůlnu dřeva, hromádky kamení a malý seník. A vždycky, když jdu v tomto období do lesa, pečlivě se rozhlížím, jestli nějakého neuvidím.

Kacice

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10