Pohádka o ztraceném pejskovi

Byla nebyla jednou jedna rodinka. Máma, táta a jedna malá ušmudlaná holčička Káťa. Káťa pořád prosila tatínka, aby jí koupil psa. Tatínek jí pořád dokolečka vysvětloval kolik by s ním bylo práce, ale Kateřina si nedala nic vymluvit a pejska si vyprosila.

Když ho tatínek poprvé přivedl domů, byla nadšená. Ale už první noc se pejskovi stýskalo a celou noc prokňoural. Kateřina byla na pejska naštvaná, navíc se pejsek počůral přímo v jejím pokojíčku. Kateřinu to ještě víc naštvalo a začala na pejska ošklivě křičet. Pejsek se strachy schoval pod postel a při první příležitosti utekl.

Kateřina si myslela, že se brzo vrátí a teprve když se ani druhý den nevracel, začlo se jí stýskat. Pejsek byl daleko ani nevěděl kde, měl hlad a bylo mu smutno. Kateřina pořád plakala a vyčítala si, že na pejska tak křičela. Rodiče se už nemohli dívat, jak je nešťastná a tak pejska začli hledat. Jezdili sem a tam, prohlíželi snad každý koutek ve městě, ale pejsek nikde.

Mezitím pejsek vyčmuchal svou počůranou stopu. Šel tedy po své stopě a ani se nerozhlížel kolem. Najednou stál u Kateřinina domu. Pejsek radostí vrtěl ocáskem a štěkal. Rodiče pejska nenašli, Kateřina plakala. Maminka jí slíbila, že druhý den budou hledat zase. Jeli tedy domů. Když Kateřina vystoupila z auta, pejsek se jí vrhnul do náruče. Oba byli moc šťastni, pejsek se už nikdy v domě nepočůral a Kateřina na něj už nikdy nekřičela.

Autor: Annahb

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10