Často byly zavřené v kurníku a králíci v králíkárně, která byla vlastně také v kurníku. Tento příběh se stal jednoho krásného letního dne. Tatínek kutil něco na dvorku, maminka v kuchyni vařila oběd a my děti jsme si hráli. Po nějaké době už byl oběd hotov a maminka svolávala rodinu ke stolu. Teprve tehdy jsme si všimli, že náš pejsek Čertík není k nalezení.
Čertík vždycky u oběda loudil nějaké to chutné masíčko, věděl, že vždycky něco dobrého taky dostane. Bylo nám divné, že Čertík v kuchyni není jako první, když se volá k obědu. Maminka mě poslala Čertíka hledat. Říkala jsem si, že je asi na dvorku nebo na zahradě. Nejprve jsem šla na dvorek, volala jsem „Čertíku, kde jsi, pojď sem,“ ale Čertík nikde. Vydala jsem se tedy na zahradu, kterou jsme měli za domem a znovu jsem volala Čertíka. Jenže pejsek nepřišel! Už jsem se začínala obávat nejhoršího. Možná se nějak dostal ven a utekl. Šla jsem znovu na dvorek, branka byla zavřená, takže tudy Čertík utéct nemohl.
Běžela jsem zpátky na zahradu a pak jsem si řekla, že jediné místo, kde může Čertík být, je kurník! Šla jsem do kurníku a vskutku, Čertík byl v kurníku! Seděl na špinavé zemi a nehnutě se díval na králíky v králíkárně! Slepice ho nezajímaly. Když mě zpozoroval, podíval se na mě, ale pak se znovu zajímal jen o králíky. Já jsem se dala do pláče a říkala jsem pejskovi: „Čertíku, ty vypadáš, maminka ti určitě dá na zadek.“ Čertík byl opravdu celý špinavý, v kurníku se pěkně umazal. Říkala jsem mu: „Čertíku, pojď, jdeme domů,“ a utírala jsem si slzy, ale Čertík mě vůbec neposlouchal. Došla jsem tedy pro maminku, Čertík nakonec přes zadek nedostal, ale musel hned do vany. A koupání pro něho bylo snad větším trestem než jedno plácnutí po zadku. Hrozně nerad se koupal a česal. Na našeho pejska Čertíka vždycky ráda vzpomínám. I když občas zlobil, byl to určitě nejlepší pes na světě, protože byl náš.
Emko K.- čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz