Často byly zavřené v kurníku a králíci v králíkárně, která byla vlastně také v kurníku. Tento příběh se stal jednoho krásného letního dne. Tatínek kutil něco na dvorku, maminka v kuchyni vařila oběd a my děti jsme si hráli. Po nějaké době už byl oběd hotov a maminka svolávala rodinu ke stolu. Teprve tehdy jsme si všimli, že náš pejsek Čertík není k nalezení.

Běžela jsem zpátky na zahradu a pak jsem si řekla, že jediné místo, kde může Čertík být, je kurník! Šla jsem do kurníku a vskutku, Čertík byl v kurníku! Seděl na špinavé zemi a nehnutě se díval na králíky v králíkárně! Slepice ho nezajímaly. Když mě zpozoroval, podíval se na mě, ale pak se znovu zajímal jen o králíky. Já jsem se dala do pláče a říkala jsem pejskovi: „Čertíku, ty vypadáš, maminka ti určitě dá na zadek.“ Čertík byl opravdu celý špinavý, v kurníku se pěkně umazal. Říkala jsem mu: „Čertíku, pojď, jdeme domů,“ a utírala jsem si slzy, ale Čertík mě vůbec neposlouchal. Došla jsem tedy pro maminku, Čertík nakonec přes zadek nedostal, ale musel hned do vany. A koupání pro něho bylo snad větším trestem než jedno plácnutí po zadku. Hrozně nerad se koupal a česal. Na našeho pejska Čertíka vždycky ráda vzpomínám. I když občas zlobil, byl to určitě nejlepší pes na světě, protože byl náš.
Emko K.- čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz