Jednoho krásného slunečného dne jsem se chystala se svým synem Radečkem na odpolední procházku. Sluníčko krásně svítilo a tak jsme se začali chystat. Nejprve jsem oblékla syna a nakonec jsem se dala do pucu i já. Už zbývaly jenom obout botičky.
Syna jsem obula, ale co přišlo pak, na to do smrti nezapomenu. Když jsem se chystala botu obout něco na mě vykouklo. Nejdřív jsem tomu moc pozornosti nevěnovala, myslela jsem si, že se mi to jenom zdálo, ale když jsem se chtěla obout podruhé, vylezl mi z boty strašně velký pavouk, který utekl sousedům z akvária.
Začala jsem šíleně pištět a řvát. Hrůzou jsem málem přestala dýchat. Od té doby se pokaždé, kdyz jdeme se synem a teď už i s dcerkou na procházku, tak kotroluji, jestli k nám zase nezavítal cizí návštěvník. Nikdy bych vám tu hrůzu nechtěla dopřát. Vy, kteří máte tak panický strach z pavouků a máte sousedy, kteří je naopak milují a chovají hned vedle nás, ujištěte se jestli k vám taky něco podobného nezavítá.
Pavouky prostě nenávidíííííím!!! S pozdravem miška.
Autor: Stouracova