Už je to mnoho let, tatínek již nežije, ale byl to šprýmař, vymýšlel různé žertíky, kterými někdy bavil, jindy trápil okolí.

       Každou sobotu nebo neděli jsem jeli na výlet do vzdálené ZOO. Pravidelně maminka, tatínek, bratři a já. Při jednom výletu měl tatínek v kapse schované malé zrcátko a v nestřežený okamžik ho ukázal samci v kleci paviánů - co se dělo pak, možná tušíte, pavián začal skákat, běhat - přímo lítat po celé kleci a  hledat konkurenta. Ostatní zmatené a poplašené opice se k němu přidávaly až přiběhli ošetřovatelé a marně se snažili přijít na příčinu tohoto zmatku. Samozřejmě - tatínek se tvářil, že o ničem neví.

        Když už to bylo poněkolikáté a my vždy někde blízko, zřejmě si na nás ošetřovatelé dávali pozor - a tak objevili příčinu zmatků a plašení paviánů. S ostudou nás vyvedli ze ZOO a od té doby s námi maminka do ZOO již nechodila - stačil ji jeden kabát z ostudy.

       Tatínek razil heslo - opakovaný vtip přestává být vtipem a tak se v ZOO již vždy choval slušně.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10